Otázky ze zoohygieny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kofein a teobromin – zvláště u psů a koček
Otravy způsobené prostředky pro úklid a údržbu domácností – mýdla, kyseliny, zásady a jejich soli
Otrava zmijím jedem – složitá směs látek, polypeptidů, peptidů a enzymů o různé toxikodynamické aktivitě
Bodnutí hmyzem – následky mohou být lokální i celkové
Otrava jedovatými rostlinami – na pastvinách i ve stáji, kompetice s acetylcholinem v acetylcholinových receptorech muskarinového subtypu.
Mykotoxiny
Polní a skladové plísně.
Polní plísně – hydrofilní, nejrozšířenější je rod fusarium.
Skladové plísně – méně náročné na vlhkostní prostředí. Těmto plísním vyhovuje vlhkost zrna asi 13-17% . patří sem aspergillus a penicilium.
Mykotoxiny u zvířat vyvolávají mykotoxikózy, které se projevují pestrou škálou příznaků. Akutní primární mykotoxikóza/ chronická mykotoxikóza.
->zpomalení růstu, snížení užitkovosti, deformace plodu, poruchy reprodukce, vyvolávají rakovinné bujení.
Trichothecenové mykotoxiny – způsobují zmetání, podráždění kůže a zvracení
Skupina fumonisinů – postižení jater, ledvin a kardiovaskulárního systému.
Zearalenon – působí zejména na pohlavní orgány a ovlivňuje reprodukční ukazatele
Alfatoxiny – alfatoxin B1 a alfatoxiny G1 a G2 alfatoxiny M1 a M2 – poškozují jaterní parenchym, narušují obranné mechanismy organismu. Kancerogenní a mutagenní efekt.
Kyselina cyklopiazonová
Epizootologie charakteristika, vlastnosti etiologických agens, specifické a nespecifické faktory obrany makroorganizmů
Epizootologie – věda, zabývající se zákonitostmi vzniku a zániku, jakož i dalšími charakteristikami hromadných jevů zdraví a nemocnosti zvířat.
Za předmetyepizootologie jsou považovány – animální populace, etiologické agens a podmínky vnějšího prostředí.
Hlavní úkoly :
sledovat zdravotní stav animální populace a jedinců s ohledem na výskyt infekčních onemocnění v závislosti na sociálních, ekonomických a přírodních faktorech.
Analyzovat trendy vývoje infekčních onemocnění, s cílem poskytovat podklady pro operativní řízení boje proti nákazám
Vypracovávat epizootologické prognózy
Plánovat, organizovat, řídit, zajišťovat a kontrolovat preventivní a represivní protinákazová opatření
Etiologická agens – (priony, viry, parazité, bakterie) Patogenita – schopnost mikroorganismu vyvolat specifický infekční proces ve vnímavém makroorganismu. Stupeň nebo míra patogenity mikroorganismů se označuje jako virulence. Virulence etiologických agens je podmíněna především agresivitou a toxigenitou. Agresivita je schopnost mikroorganismů pronikat do tkání hostitele, toxigenita je schopnost mikrobiálních agens poškozovat hostitelský organismus produkcí toxinů.
Nespecifické faktory – např. tkáňové bariéry, faktory chemické – různé sekrety a exkrety, kdy kromě mechanického vlivu se uplatňuje i účinek mikrobicidních látek v nich obsažených. Faktory mikrobiologické jsou představovány fyziologickou mikrobiální florou, saprofytozující na kůži a sliznicích.