EKOLOGI - základní text

slovem  trajektorie

)  obou  populací  tedy  můžeme  znázornit 

vektorem  směřujícím  doprava  a  dolů.  V  bodě  B  bude  populace 

kořistí nadále stoupat (protože počet predátorů je stále  malý, pod 
rovnovážnou izoklínou 

kořisti),  ale  populace  predátorů  bude  na 

rozdíl  od  situace  znázorněné  bodem  A  stoupat  (protože  počet 

kořistí  je  vyšší  než je rovnovážná izoklína  predátora).  Společná 

trajektorie  obou  populací  tedy  bude  směřovat  doprava  a  nahoru. 
Z 

obrázku  tedy  vidíme,  že  vývoj  populačních  hustot  obou  dvou 

populací, jak predátora, 

tak  kořisti,  můžeme  vyjádřit  křivkou  ve 

tvaru elipsy, po kter

é  se  budou  populační  hustoty  v čase 

„pohybovat“ proti směru hodinových ručiček.  

Na obr. 23-

7 nahoře (a) jsou znázorněny trajektorie populací 

vycházejících z 

několika  různých  počátečních  kombinací  velikostí 

obou  zúčastněných  populací.  Na  prostředním  obrázku (b) jsou 

znázorněny  výsledné  vektory  (trajektorie),  které  představují  vždy 
t

ečnu  k dané  elipse.  Povšimněme  si,  že vždy, když elipsovitá 

trajektorie  prochází  některou  z  izoklín,  jsou  výsledné  vektory 

rovnoběžné  s některou  z os  (to je logické, zde je totiž  populační 

růst jedné z populací vždy nulový) a populační trend jedné z nich se změní (z poklesu na růst či 
naopak). Popsané systémy predátor-

kořist  vytvářejí  vzájemně  spřažené  oscilace,  jak  je  patrné 

z 

dolní  části  obr.  23-7 (c). Jednotlivé body z prostředního obrázku (body 1-8)  si  totiž  můžeme