Ekologie stanovišť FZP

 Bobří  rybníky  -  užitečné  složky  přírodního  prostředí  -  zásobníky  vody,  vhodné  pro  ryby  a  zvěř, 
překážka požárům. 

 První  rybníky  budované  člověkem  vznikaly  buď  v  suchých  rovinatých  krajích  (jako  rezervoáry 
vody) nebo naopak v močálech => místo nich výnosná rybochovná zařízení. 

 Ve  střední  Evropě  až  po  křižáckých  válkách  ve  12.  století  -  významné  v  Čechách.  První  rybníky 
jsou u nás dokumentovány už kolem roku 1115, větší rozmach ve 13. století kolem klášterů - ryba - 
postní  jídlo.  Rybníky  byly  zdrojem  zisků  a  staly  se  privilegiem  šlechty,  měst,  cechů  a  bohatých 
sedláků.  Rozvoj  rybníkářkého  stavitelství  pokračoval.  Stal  se  krásnou  ukázkou  jak  člověk  může 
příznivě zasáhnout do krajiny a celého životního prostředí. Vytváření rozsáhlých rybničních soustav 
kromě  rybochovného  hospodaření  mělo  i  meliorační  význam  -  zatápění  nevyužitelných  bažin  a 
naopak zavlažování tam, kde voda není. Nezanedbatelné je i kladné ovlivnění mezoklimatu krajiny, 
možnost plavení dřeva atd. K největší takovéto přeměně krajiny došlo v jižních Čechách, konkrétně 
Třeboňsko, kde Jakub Krčín z Jelčan, stavitel Rožmberka a Nové řeky, kterou část Lužnice převedl 
novým  korytem  do  Nežárky,  vybudoval  Zlatou  stoku  o  délce  48  km.  (Rožmberk  -  hráz  2430  m 
dlouhá, 11 m vysoká, vodní plocha - 490 ha - katastrální výměra 711 ha, norm. stav - zadržuje 5,86 
mil. m3 vody - schopen zadržet i 10x tolik - při povodni).