Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
(2) Háčky a přísavky - zachycení na zdánlivě hladkém povrchu. Např. larvy muchniček
(Simulidae) - přísavka na zadním konci těla a navíc pevné vlákno - v případě odtržení beznohé
larvy možnost zachycení někde jinde. Jiný zástupce řádu dvoukřídlých - proudomilky
(Blepharocera 5 - 10 mm( - na břišní straně tělních článků po 1 přísavce - často na místech kam
dopadá vodopád. Larva chrostíka Hydropsyche - upoutává se sítí, která zároveň zachytává částečky
rostlinné a živočišné potravy.
(3) Lepkavý spodní povrch - plži a ploštěnci
(4) Proudnicovitý tvar těla - téměř všichni živočichové žijící v prudkém proudu - ať již obratlovci,
tak bezobratlí - proudnicovitý tvar těla - vejčité - kulaté vpředu a zužující se dozadu. Kladou menší
odpor proudící vodě.
(5) Zploštělé tělo - možné využít prostoru pod kameny a ve skulinách. Tělo larev pošvatek a jepic z
horních boků jsou daleko plošší než těla pošvatek a jepic žijících v dolních tocích. Některé pošvatky
a jepice mají i čelo prudce zkosené a tělo má rejnokovitý tvar -> proud je neustále přitlačuje k
povrchu předmětu.
(6) Pozitivní rheotaxe - živočichové tekoucích vod se vesměs orientují proti proudu - dědičné
chování.
(7) Pozitivní thigmotaxe (thigma = dotyk) - dědičná vlastnost, že lpí těsně u povrchu.
Adaptace k životu v proudu mohla zřejmě vzniknout 2 cestami: