Ekologie stanovišť FZP

 b)  pobřežní  zóna  -  větší  fytoplankton  ->  větší  zooplankton  (hlavonožci  +  krill)  ->  sleďovité  ryby 
(3,5 úroveň) 

 c) vzestupné proudy -> velké kolonie fytoplanktonu -> býložravé ryby (sardinky) 1,5 úrovně. 

 Ze  všech  oceánů  má  pouze  Antarktický  nadbytek  biogenních  prvků  -  produktivita  je  omezována 
pouze množstvím světelného záření. 

BRAKICKÉ VODY 

Ekologie terrestrických ekosystémů - obecně 

 Souše je ze všech tří hlavních prostředí (sladké vody, moře, souše) nejproměnlivější jak v čase, tak 
v  prostoru.  Vzpomeňme  např.  jen  nejnápadnější  rozdíl  mezi  ekosystémem  otevřených  vodních 
ploch (např. oceánu s jeho malou biomasou rostlin - fytoplankton) a ekosystémem souše (s velikou 
biomasou  rostlin  -  les  s  velkými  stromy),  vynakládání  značné  části  produktivní  energie  na  tvorbu 
podpůrných pletiv u suchozemských autotrofních organismů atd. Protože suchozemské ekosystémy 
mají pevnou a nápadnou biologickou strukturu, všímají si ekol. studie v suchozemském prostředí, 
hlavně principů organizace populace a společenstva a procesu jejich vývoje, tj. ekologické sukcese. 

 Srovnáme-li souš a vodu jako stanoviště, měli bychom si uvědomit tato hlediska: 

 1) Na souši je hlavním mezním činitelem vlhkost. Suchozemské organismy neustále čelí problému 
vysychání. Pouze v tomto prostředí dochází k rozptylování energie při transpiraci, čili výparu vody 
z povrchu rostlin. 

 2)  V  suchozemském  prostředí  jsou  výkyvy  teploty  a  její  extrémní  hodnoty  výraznější  než  ve 
vodním prostředí. 

 3)  Rychlé  proudění  vzduchu  kolem  celé  zeměkoule  způsobuje  i  rychlé  míšení  kyslíku  a  CO2  a 
jejich pozoruhodně stálý obsah.