Ekologie stanovišť FZP

 Na  souši  je  zastoupen  veliký  počet  životních  forem,  pomocí  nichž  se  suchozemské  rostliny 
přizpůsobily téměř všem situacím. Běžně se používá pojmů "bylinný" či "dřevinný" a nebo pojmů 
"strom",  "křovina",  "širokolistá  bylina"(nepatří  sem  např.  trávy),  které  poskytují  základ  k 
rozlišování  hlavních  suchozemských  společenstev.  Další  pojmy  se  týkají  adaptací  k  podmínkám 
prostředí, např. hygrofytní (rostoucí v zamokřené půdě), mesofytní (na mírně vlhké půdě), xerofytní 
(na suché), halofytní (na slané). Z podrobnějšího hlediska je nejpoužívanější třídění životních forem 
rostlin,  které  původně  navrhl  Raunkiaer  (1934).  Je  založeno  na  umístění  pupenů  i  jiných 
regeneračních  orgánů  a  na  tom,  jak  jsou  tyto  orgány  chráněny  v  nepříznivých  obdobích  zimy  či 
sucha. Jde o 6 kategorií: 

 Epifyty čili vzdušné rostliny; postrádají kořeny v půdě. 

 Fanerofyty  čili  nadzemní  rostliny;  pupeny  jsou  na  vzpřímených  prýtech.  Patří  sem  5  podskupin: 
stromy, keře, sukulenty, byliny a liany. 

 Chamaefyty čili rostliny při povrchu půdy; pupeny jsou poblíž povrchu půdy. 

 Hemikryptofyty čili trsnaté rostliny; pupeny jsou na povrchu půdy nebo těsně pod ním. 

 Kryptofyty  čili  geofyty  neboli  zemní  rostliny;  pupeny  jsou  pod  povrchem  půdy  na  hlízách  či 
oddencích. 

 Therofyty čili jednoleté rostliny; celý životní cyklus od 

 semene proběhne během jediného vegetačního období; nepříznivá 

 období přežívají ve formě semen. 

 Rostlinnými druhy v trop. deštném pralese jsou většinou fanerofyty a epifyty s nekrytými pupeny 
(nejsou zde chladná nebo suchá období), kdežto lesy více na sever obsahují vyšší počet život. forem