Ekologie stanovišť FZP

 S  hustotou  olistění  souvisí  i  světelná  propustnost  porostů.  Obecně  propouštějí  jehličnaté  porosty 
(zvláště smrkové) jen velmi málo světla, takže po celý rok je v porostu snížená světelná intenzita. 
Jiné poměry vykazuje listnatý les: před olistěním proniká korunami několikanásobně více světla než 
po  olistění.  Při  měřeních  bylo  třeba  zjištěno,  že  první  zelené  rostliny  se  v  jinak  "mrtvém"  lese 
(zpravidla  jehličnatém  -  např.  tajga)  objevují  až  tehdy,  dosáhne-li  světelná  intenzita  1/90  plného 
světla.  Z  rostlin  stínomilných  potřebuje  např.  šťavel  (Oxalis  acetosella)  asi  1/70  plného  světla, 
borůvka  (V.  myrtillus)  kolem  1/50  a  světlomilný  vřes  (C.  vulgaris)  asi  1/10.  Tyto  hodnoty  platí 
ovšem jen omezeně - na půdách bohatých snášejí rostliny mnohem více stínu než tytéž rostliny na 
půdách  chudých  (zákon  o  nahraditelnosti  1  faktoru,  který  je  v  minimu,  faktorem  jiným).  Jiným 
měřítkem odolnosti k stínu je rychlost odumírání spodních větví, tzv. čistění kmene. Spodní větve 
odumírají  rychleji  u  dřevin,  které  vyžadují  dostatek  světla,  pomaleji  u  dřevin,  které  snášejí  stín. 
Podobně je tomu s rychlostí odumírání stromů v porostu s přibývajícím stářím. 

23 

 Vliv  světla  se  projevuje  i  na  utváření  stromové  koruny,  rozložení  listů  v  porostu  a  na  umístění 
květů. Jehličnany v severských oblastech mají pyramidální, úzké koruny, které slouží k dokonalému 
využití se strany dopadajícího světla. U listnáčů mírného pásma jsou pro využití světelných poměrů 
typické  kulovité  koruny,  v  tropických  oblastech  ploché  deštníkovité  či  terčovité  koruny.  Tvarem 
koruny se výrazně liší i stromy vyrostlé v porostech a na volném prostranství. Listy lesních stromů 
jsou v prostoru umístěny tak účelně, aby využily co nejvíce světla. Mnohé stromy stavějí na obvodu 
koruny listy šikmo, či je dokonce sklápějí a tak se brání příliš silnému slunečnímu světlu, ve stínu 
uvnitř  koruny  však  obracejí  listy  horizontálně  a  vedle  sebe,  aby  se  vzájemně  nestínily.  Také 
anatomická stavba listu je závislá na osvětlení: slunné listy mají podstatně silnější pokožku a