Ekologie stanovišť FZP

 Zvláštním případem jsou tzv. horizontální srážky, které vznikají v lesích zachycováním kapek vody 
z mlhy na listech a větvích. Tím se mnohdy naopak dostane do porostu více deště než  mimo les. 
Oblasti  příznivé  pro  vznik  častých  mlh  (horská  mlhová  pásma,  příp.  tropické  lesy)  se  vyznačují 
bujně vyvinutými společenstvy epifytů, rostlin, které přisedají k povrchu kmenů, větví i listů (např. 
mechorosty, lišejníky, zástupci orchidejovitých či bromeliovitých). 

 Sněhových srážek se v porostu k půdě dostane více než deště. Je to způsobeno hlavně tím, že při 
nízkých zimních teplotách nenastává po napadnutí sněhu tak vysoký úbytek výparem, jako je tomu 
po letním dešti. Kromě toho se sníh nahromaděný v korunách stejně postupně sesune na zem. 

 Ekologicky velmi významné je delší trvání sněhu na jaře v lese. Tání obvykle začíná od tmavých 
kmenů, které se oteplují  rychleji  než bílá plocha sněhu, kolem kmenů vznikají  zprvu nálevkovité 
prohlubně, které se později rozšiřují, až nakonec splynou. Sníh v lese taje zhruba 2 x pomaleji než 
na otevřených místech a přitom zvolna tající sníh zajišťuje pro les rovnoměrnou vlhkost. 

 Vliv větru 

 I  povrchnímu  pozorovateli  musí  být  jasné,  že  vítr  má  význam  pro  stavbu  a  tvar  stromu. 
Poškozování větví a pupenů na závětrné straně je doprovázeno většinou jejich silnějším rozvojem 
na straně závětrné. Tak vznikají, nejčastěji v horách či na pobřeží, formy s korunami vytvořenými 
jednostranně ve směru převládajících větrů, tzv. vlajkové formy. Na exponovaných místech snižuje 
ovšem vítr i výškový vzrůst stromů. Působení větru je někdy patrné i na stavbě kmene - na závětrné 
straně se tvoří širší letokruhy s tzv. tlakovým (reakčním) dřevem.