Ekologie stanovišť FZP

27 

schopna vyžívat vzdušný dusík vázaný bakteriemi, které mohou pronikat do mladých kořenů a žijí 
zde v malých hlízách. Díky této symbióze mohou mnohé stromy a 

 keře osídlovat půdy chudé na dusík, jako např. písčité břehy řek, sesuvy apod. Teprve když je díky 
těmto pionýrským dřevinám v půdě dostatek dusíku, nastupují náročnější stromy. Soužití dřevin a 
hub,  označované  jako  mykorrhiza,  spočívá  v  tom,  že  houbová  vlákna  obalují  kořeny  stromů, 
zastupují  sací  kořínky  a  zásobují  dřeviny  živinami  a  vodou.  Od  dřevin  získávají  organické  látky 
nutné k životu. Mykorrhizní houby nemohou sice asimilovat vzdušný dusík, svým hostitelům však 
přivádějí rozkladem  humusu vzniklý dusík, který  jim  je jinak nedostupný  (dodávají ale i  důležité 
vitaminy). 

 Půda  ovšem  nemůže  existovat  bez  činnosti  organismů  zabezpečujících  trvalý  koloběh  živin. 
Neobyčejně důležitou úlohu v tom hrají drobní živočichové, houby, bakterie rozkládající humus, ale 
i  větší  živočichové  (myšice,  krtci,  brouci  a  jejich  larvy,  dešťovky  apod.),  kteří  půdu  rozrývají  a 
rozhrabávají, mísí jednotlivé půdní vrstvy a podporují tím její dozrávání. 

 Srovnáme-li  tedy  les  s  jinými  hospodářskými  rostlinnými  útvary,  dojdeme  k  závěrům,  že  lesní 
porosty půdu prakticky nevyčerpávají a že se mohou udržet po tisíciletí na téže ploše, aniž přitom 
trpí nedostatkem živin. Platí to ovšem v plné míře jen pro les přirozený. 

 Hlavní formy lesa na zemi 

 Rozmanitost  lesů  na  zemi  je  nepředstavitelná.  Jejich  rozdělení  je  otázkou  značně  diskutabilní.  S 
prvním  rozdělením  jsme  se  již  setkali  při  popisu  biomů,  podívejme  se  nyní  na  poněkud  jiné 
horizontální rozdělení, o němž základní osnovou je zeměpisná poloha, která rozhoduje o základním 
přídělu  tepla  a  vody  (význam  samozřejmě  má  i  vzdálenost  od  oceánu,  nadm.  výška,  převládající 
větry atd.).