Ekologie stanovišť FZP

 může některý horizont scházet. 

 Půda není jen zdrojem živin, je i podkladem, v němž jsou stromy zachyceny svými kořeny. Vrstvu 
půdy  nemusí  ohraničovat  vždy  pevné  podloží,  mnohdy  ji  ohraničuje  vrstva  spodní  vody  či 
nedostatek  vzduchu.  Na  hloubce  půdy  závisí  i  vzrůst  stromů.  Nejlépe  je  to  vidět  na  svazích.  Z 
horních  částí  svahů  jsou  erozí  odstraňovány  zvětralé  části  hornin,  které  se  ukládají  ve  spodních 
partiích a tvoří zde hlubší půdu. Tyto spodní části jsou, samozřejmě, obohacovány i o živiny a vodu. 
Nestejná hloubka půdy, jakož i rozdíly v obsahu živin a vody způsobují i rozdílný vzrůst stromů ve 
spodní  a  horní  části  svahu.  Nejvyšší  stromy  rostou  ve  spodních  partiích,  jejich  výška  klesá  přes 
střední  k  horním  částem  a  opět  stoupá  na  vrcholové  plošině.  Podobný  vliv  může  mít  i  zvrstvení 
skalního  podloží.  Tam,  kde  jsou  vrstvy  uloženy  souběžně  s  povrchem,  bývá  porost  horší  než  v 
místech, kde vrstvy vystupují - zde totiž podloží lépe a rychleji větrá a také kořeny stromů pronikají 
do výchozích vrstev hlouběji do země. 

 Už ze skutečnosti, že 1 m2 lesní půdy obsahuje až 450 m stromových kořenů, vyplývá, že hlavní 
činností kořenů je přijímání živin a vody. Pro produktivitu lesní půdy mají největší význam draslík, 
vápník, fosfor a dusík. 

 Význam  kořenů  spočívá  ale  i  v  tom,  že  každoročně  jich  část  odumírá  a  zetlívá  a  tak  vzniká 
soustava  různě  silných  kanálků,  která  zvyšuje  vzdušnou  kapacitu  lesní  půdy.  Kanálky  totiž  jsou 
obvykle tak silné, že i  v období  velkého mokra  nejsou  úplně naplněny  vodou a obsahují vzduch. 
Tím se lesní půdy podstatně liší od půd polních, v nichž chybějí podobné duté prostory a které proto 
mají značně menší obsah vzduchu.