Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Důležitým prvkem plodnosti půdy je humus - soubor odumřelých organických látek
nahromaděných v různém stupni rozkladu na povrchu půdy. Jeho tvorba i rozklad v lesní půdě je
složitý chemický, fyzikální i biologický proces, který je závislý na spoustě faktorů. Nejpříznivější
poměry jsou tam, kde se odpadní látky rychle, t. zn. během 2 - 3 let rozloží. Tam, kde rozklad
probíhá jen pomalu (nedostatek vzduchu v půdě, půdní kyselost, extrémní vlhkost), odpadní látky
se konzervují a vzniká těžce rozložitelný, většinou kyselý surový humus, který si částečně
zachovává strukturu rostlin, z nichž pochází (tak např. vznikají rašeliniště). Listnaté stromy působí
v tomto smyslu mnohem příznivěji než jehličnaté (vrstvy surového humusu můžeme nalézt hlavně v
podhorských jehličnatých lesích).
Stupeň kyselosti půdy v lese lze celkem dobře odhadnout podle složení rostlin na stanovišti.
Surový humus indikují brusinka (V. vitis-idae), borůvka, vřes či různé druhy mechu (rašeliník,
bělomech - Leucobrium, dvouhrotec - Dicramum), z trav např. bezkolenec modrý (Molinia
coerulea). Naproti tomu rozložený humus indikují např. mařinka vonná (G.odoratum.), jahodník
obecný (Fragaria vesca), svízel (Galium), biky (Luzula) a širokolisté sladké trávy (medyněk -
Holcus, kostřava - Festuca, metlice - Deschampsia).
Zásobárnou dusíku v půdě jsou rostlinné a živočišné zbytky. Je ovšem zajímavé upozornit ještě na
2 další zdroje, nitrifikační bakterie a mykorrhizu. Řada lesních stromů (olše, akát, hlošina) je