Ekologie stanovišť FZP

 Vliv půdy 

 Les  osídluje  i  nejchudší  půdy,  na  kterých  se  již  polní  hospodářství  nevyplácí.  Nároky  dřevin  na 
živiny jsou vesměs menší než u polních plodin, les půdu ani příliš nevyčerpává. Pro stabilitu les. 
ekosystému  je  však  důležité,  aby  se  většina  živin  do  půdy  vrátila  přes  rozložená  těla  rostlin  a 
živočichů,  aby  byl  vytvořen  uzavřený  koloběh  živin.  Čím  chudší  půdy,  tím  je  tato  skutečnost 
důležitější.  Zhruba  asi  60  -  85  %  přijatých  minerálních  látek  zůstává  díky  opadu  listí  či  jehličí  v 
trvalém oběhu. 

26 

 Hlavními  činiteli,  kteří  se  na  vzniku  půdy  účastní,  jsou  podklad  (hornina),  klima  (zejména 
množství srážek a teplota) a organismy. Půda se skládá z pevných částic, které jsou anorganického 
(zvětralé produkty hornin) či organického původu (zbytky rostlin a živočichů), jakož i živé složky 
zvané  edafon  (houby,  bakterie,  plísně,  půdní  živočichové).  Dutiny  mezi  pevnými  částicemi  jsou 
vyplněny  vodou  a  vzduchem.  Všechny  tyto  složky  určují  fyzikální  a  chemické  vlastnosti  půdy. 
Protože  tvorba  půdy  i  vývoj  vegetace  jsou  v  úzké  vzájemné,  ještě  i  klimatem  ovlivňované 
souvislosti,  odpovídají  přirozeným  lesním  společenstvům  určité  půdní  typy.  Na  svislém  průřezu 
půdního typu můžeme určit jednotlivé po sobě jdoucí vrstvy, lišící se barvou, zrnitostí, strukturou i 
chemicky. Nejsvrchnější vrstvu označujeme jako A - horizont, v němž se ústrojné látky přetvářejí v 
humus,  pod  ním  bývá  zpravidla  B  -  horizont,  do  kterého  jsou  vyplavovány  látky  z  horizontu 
humusového a konečně C - horizont, původní matečná hornina. To je např. schéma třífázového typu 
půdy označované jako podzol, typická pro podhorské smrkové lesy. Jindy ovšem