Ekologie stanovišť FZP

 Největší význam mají ale zřejmě tepelné extrémy, o možnostech života nerozhodují totiž průměrné 
teploty, nýbrž často právě extrémní zimy či naopak horka a délka jejich trvání. I zde byly stanoveny 
pro  jednotlivé  druhy  určité  hranice:  tak  např.  smrk  potřebuje  na  severní  hranici  svého  rozšíření 
alespoň 65 dní s teplotou nad 12,5oC, na jižní snáší nejvýše 65 dní s teplotou 24oC a zima musí 
vykazovat  alespoň  120  dní  s  teplotou  0oC.  Naproti  tomu  třeba  bříze  stačí  jen  26  dní  s  teplotou 
14oC. 

 V  době  zimního  odpočinku  snášejí  dřeviny  velmi  nízké  teploty,  při  nichž  by  zjara  či  na  podzim 
zmrzly.  Není  ovšem  dobře  známo,  jak  nízkým  teplotám  mohou  jednotlivé  druhy  odolávat.  Víme 
třeba, že modřín sibiřský (L. sibirica) snáší v oblasti Sibiře teploty kolem -70oC. Období mrazu je 
pro mnohé dřeviny, resp. jejich semena, dokonce nutné, bez nich by totiž nevyklíčily - to platí třeba 
pro břízu, jeřáb, lípu a další. Zvláštní význam mají pozdní mrazy, které jsou nebezpečné hlavně tím, 
že postihují listy a květy stromů právě v době, kdy jsou nejcitlivější. V některých případech mají 
tyto  mrazy vliv i na tvar stromů.  Tak na horách  jsou  jednou z příčin vzniku  úzkých, válcovitých 
korun smrků. Postranní mladé prýty, které raší brzy, jsou totiž pozdními mrazy ničeny, náhradou za 
ně však vyrůstají z pupenů hustě nahloučené, krátké větvičky. Naproti tomu vrcholové prýty raší až 
později a zůstávají tedy  neporušeny. Tak vzniká tvar koruny, která snadněji odolává větru i tlaku 
sněhu.