Ekologie stanovišť FZP

 Prvé 2 skupiny využívají  snáze rozložitelných ústrojných látek, jako jsou cukry, aminokyseliny a 
jednoduché  bílkoviny.  Celulosové  bakterie  pak  zpracovávají  odolnější  sloučeniny,  kdežto 
aktinomycety  jsou  zvláště  vázány  na  humus,  což  je  tmavý,  žlutohnědý  a  velmi  odolný  konečný 
produkt  druhého  stadia  rozkladu,  jemuž  říkáme  humifikace  (1.  stadium  je  tvorba  rozmělněného 
detritu  fyzikální  a  biologickou  činností).  Třetí  stadium  rozkladu,  mineralizace  humusu,  probíhá 
velmi pomalu v chladných oblastech a rychleji v teplých oblastech nebo tehdy, je-li půda vystavena 
vzduchu, např. po zorání. O organismech a chemických pochodech zapojených do rozkladu humusu 
toho víme velmi málo. Má se však za to, že jsou to jiné mikroorganismy i jiné enzymy než ty, které 
se  účastní  prvních  dvou  stadií  rozkladu.  Tam,  kde  jde  o  rozklad  dřeva  (ligninu),  může  nastat 
poněkud jiný sled organismů, při rozkladu ligninu se patrně více uplatňují 

 houby.  Mikrobiální  rozkladači  mají  početnost  od  1012  do  1015  na  1  m2  a  jejich  biomasa  je  v 
produktivních suchozemských ekosystémech řádově snad od 1 do 103g (sušiny) na 1 m2. Mnohem 
významnější, než měřit jejich početnost či biomasu je však měřit jejich funkce, např. respiraci nebo 
rychlost rozkladu substrátu. 

 Teplota a voda regulují činnost rozkladačů. Tyto faktory více, samozřejmě, kolísají na souši než ve 
vodním  prostředí  a  proto  je  zřejmé  proč  rozklad  v  půdě  probíhá  často  nerovnoměrně.  Většina 
bakterií a hub potřebují ve svém mikroprostředí vyšší obsah vody, než jaký např. potřebují kořeny 
vyšších  rostlin.  Proto  v  oblastech  s  dlouhotrvajícím  obdobím  sucha  (nebo  zimy)  roční  produkce 
ekosystému velmi často převyšuje úhrnný roční rozklad, a to i v klimaxové vegetaci. V takových 
místech působí pravidelné požáry jako "rozkladači", odstraňující nahromaděné suché dřevo a opad. 
Úplné  vyloučení  požárů  v  takových  ekosystémech,  jako  je  chaparralový  ekosystém  v  Kalifornii, 
nemusí  být  ve  prospěch  ani  člověku,  ani  ekosystému.  Pravidelné  malé  požáry  pomáhají 
mikrobiálním rozkladačům v jejich díle.