Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
20
Jak už jsme si dříve uvedli, označujeme organismy, zaujímající stejné ekologické niky v
podobných společenstvech, ale v různých zeměpisných oblastech, jako ekologické ekvivalenty, i
když z taxonomického hlediska
nebývají (zvláště v oblastech od sebe vzdálených či navzájem izolovaných) vůbec příbuzné. Např.
kaktusy (čel. Cactaceae) na pouštích Nového světa (zvláště v neotropické oblasti), zcela chybějí ve
Starém světě, avšak pryšcovité (čel. Euphorbiaceae) v afrických pouštích vypadají stejně jako
kaktusy, neboť ve svém vývoji dospěly ke stejné trnité a dužnaté životní formě. V živočišné říši
zase např. australští klokani spásající travinná společenstva jsou ekologickými ekvivalenty
severoamer. bizona a vidloroha, afrických antilop či eurazijské sajgy tatarské. Chci tím zdůraznit,
že nesouvislost souše vede k tomu, že podobná společenstva obsahují rozdílné druhy.
Obecná struktura suchozemských společenstev
Organismy souše jsou tak rozmanité, že zde nelze zavést takové zjednodušené třídění životních
forem a způsobu jejich života, jako je u vodních organismů řada benthos - plankton - nekton.
Obecné třídění podle hlavních potravních nik - od autotrofů k heterotrofům - je však pro souši zcela
vhodné.
Autotrofové. Význačným rysem suchozemských společenstev je přítomnost a obvykle i dominance
mohutných kořenujících zelených rostlin, které jsou nejen hlavními producenty živin, ale skýtají též
úkryt jiným organismům a plní významnou úlohu tím, že zpevňují a pozměňují povrch země.
Neexistuje zde nic (snad kromě půdních řas), co by se dalo srovnat s fytoplanktonem ve vodním
prostředí. Na rozdíl od mnohých zástupců fytoplanktonu, kteří potřebují vitaminy i jiné ústrojné
živiny, jsou základní producenti souše přísně autotrofní, neboť potřebují pouze světlo a minerální
živiny. Vegetace (= všechny rostliny na určité ploše) bývá tak charakteristická, že společenstva
souše běžně třídíme a nazýváme spíše podle ní než podle abiotického prostředí, jak je tomu často v
prostředí vodním.