Ekologie stanovišť FZP

 Význam sněhu stoupá od jihu k severu, od nížin k horám. 

 Sníh příznivě působí tím, že chrání pupeny a letorosty před chladem, vysycháním, časným rašením 
(proto  dřeviny  na  severu  či  v  horách  nepřesahují  výšku  sněhové  pokrývky  a  tvoří  poduškovité 
formy  -  části nad sněhem  jsou  totiž ničeny vymíláním krystaly sněhu hnanými větrem,  omrzáním 
atd.),  zadržuje  teplo  v  půdě,  zásobuje  půdu  tající  vodou.  Nepříznivě  působí  mechanickým 
poškozováním stromů  (zlomy, vývraty, výbrus sněhovými krystaly), zkracováním vegetační  doby 
při dlouhém pokrytí sněhem atd., patří sem i podpora některých parazitů a škůdců dlouhým trváním 
sněhové pokrývky (např. četní houboví paraziti na severu v oblastech poškozovaných sněhem). 

 Les  má  mimořádný  význam  v  koloběhu  vody,  především  v  udržování  srážkové  vody  a  tím  i  v 
působení  na  vyrovnanost  odtoku  vod,  v  bilanci  výparu  apod.  Déšť  dopadající  na  lesní  porost  se 
nedostává přímo k půdě, nejprve se zachycuje na listech, větvích a kmenech stromů a teprve odtud 
stéká na zem. Celkově se k povrchu země dostane v lese asi o 25 % méně srážek než na volném 
prostranství (srážky pod 1 mm v lese k půdě neproniknou), při čemž ovšem záleží na druhu stromů, 
středně staré porosty modřínu zadrží např. 10 - 15 % celkového množství srážek, borovice 15 - 25 
%, buk 25 - 30 %, smrk 30 - 50 %, jedle 50 - 60 % - tato čísla tedy dobře korespondují s odolností 

25 

dřevin  ke  stínu  (slunné  dřeviny  s  nepříliš  hustými  korunami  propouštějí  více  srážek  než  stinné  s 
hustými korunami).