Ekologie stanovišť FZP

 Sestupujeme-li  výškovými  stupni,  opadavý  listnatý  les  má  nejčastěji  následující  podobu:  (jedlo) 
bučiny, habřiny, doubravy, lipiny, suťové lesy s javory, jilmy a jasany, olšové, topolové a vrbové 
luhy. 

 I tyto lesy mají sklon k tvoření čistých porostů, případně porostů s převahou 1 druhu (buky - Fagus, 
duby - Quercus, lípy - Tilia, jilmy - Ulmus, břízy - Betula, habry - Carpinus, javory - Acer, jasany - 
Fraxinus a v teplejších oblastech kaštanovníky - Castanea, ořešáky - Juglans a hikory - Carya), jsou 
většinou  vysoké,  dobře  zapojené.  Keřový  podrost  se  vytváří  hlavně  v  porostech  druhů 
propouštějících dostatek světla a na úrodnějších půdách. To platí i pro patro bylinné. Můžeme tedy 
konstatovat,  že  lesy  tohoto  typu  vytvářejí  obyčejně  1  -  2  patra  stromová,  patro  keřové  a  bylinné. 
Půdní  patro  s  mechem  většinou  chybí.  To  úzce  souvisí  s  každoročním  opadem  listí,  které  často 
vytváří na půdě souvislou pokrývku, rozkládající se za příznivých podmínek až během roku. Mechy 
rostou proto hlavně na pařezech či kamenech, vyčnívajících nad povrch půdy. 

29 

 Opadavé, v létě zelené listnaté lesy jsou sice dobře přizpůsobeny protikladům mezi létem a zimou, 
vyhýbají se však příliš horkému létu a tuhé zimě, které jsou typické pro kontinentální klima, právě 
tak  jako  oblastem  s  extrémně  oceánickým  klimatem.  Lesní  formace  tohoto  typu  vystupují  - 
nepřehlížíme-li k Chile - jen na severní polokouli. Na jižní polokouli nejsou totiž velké rozdíly mezi 
létem a zimou, Austrálie a Afrika nesahají dosti daleko k jižnímu pólu a konec Jižní Ameriky je tak 
úzký, že je z obou stran pod silným, zmírňujícím vlivem oceánů.