Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Jezera jsou v geologickém slova smyslu pomíjivým jevem. Postupně se zanášejí a nakonec splývají
se suchozemským prostředím. Člověk v současné době buduje četná přehradní jezera - ovšem i pro
ta platí, že z geologického slova smyslu jsou jen dočasná.
Dá se říci, že neexistují ostré hranice mezi jezery, tůněmi či rybníky. Jezera však bývají rozsáhlejší
a hlubší. Průměrná hloubka všech jezer na Zemi je 10 m. Jezera mají většinou rozsáhlou vodní
11
hladinu a hloubku od 10 do několika set metrů. Tato hloubka většinou stačí, aby se utvořily výrazně
tepelné vrstvy v určitých ročních obdobích. V jezerech jsou tedy limnetické a profundální pásma
nesrovnatelně veliká v porovnání s rybníky a tůněmi. Limnetické pásmo je hlavním produkčním
pásmem jezera jako celku.
Hlavními faktory prostředí jezera jsou kromě světla závislého na průhlednosti vody i teplota, obsah
O2, chemické složení vody a její pH.
Téměř pravidlem v jezerech mírného podnebného pásma je změněná sezónní stratifikace.
V létě je vrchní vrstva vody teplejší než voda u dna -> důsledkem je, že vrchní teplejší voda
cirkuluje a nemísí se s vodou v hloubce, která je viskóznější. Vrchní cirkulující vrstva se nazývá
EPILIMNION a spodní necirkulující vrstva HIPOLIMNION. Pásmo mezi oběma vrstvami
nazýváme TERMOKLINON (skočnou vrstvu).
Pokud je termoklina pod hranicí účinného pronikání světla (kompenzační úroveň) - vyčerpá se v
hypolimnionu O2, protože sem neproniká ani z epilimnia ani rostlin, které tu nejsou. Toto období
nazýváme obdobím LETNÍ STAGNACE.