pedagogika celá

ve schopnosti analyzovat danou problematiku

ve vyhledávání informací potřebných k jejímu vyřešení

v rozhodování o volbě dalšího postupu

• význam SM = žáci navrhují řešení pro danou situaci a v diskusi vybírají nejlepší z nich

Situačních metod existuje několik variant

1. Metoda rozboru situace = založena na pečlivém samostudiu materiálů o dané situaci a poté následuje diskuse ve třídě pod vedením učitele (Maňák, Švec, 2003).

2. Řešení konfliktní situace = seznámení žáků s rozporuplným, zajímavým případem formou krátké zprávy podané ústní formou.

Poté se od účastníků požadují návrhy na řešení dané problémové situace, která má těžiště v osobních vztazích, které se mohou týkat názorů, postojů, hodnot. I přestože se někdy nenajde jedno jediné řešení, je tato metoda přínosná, protože připravuje na rozhodování v časové tísni při znalosti jen několika málo potřebných údajů (Maňák, Švec).

Problémová situace bývá studentům předložena v několika podobách (Kotrba, Lacina):

1. textová ukázka (příběh, popis konkrétní situace, úryvek z knihy);

2. auditivní ukázka (nahrávka rozhovoru, analýza hudební skladby, ukázka poezie, namluvený příběh, popis konkrétní situace);

3. video ukázka (profesionální, odborně zaměřené filmy, hrané scény z firemního prostředí, divadelní ukázky, reklamy, firemní prezentace);

4. počítačová podpora (situaci lze zprostředkovat pomocí webových stránek, které mohou obsahovat text, fotografie, krátká videa nebo zvukové nahrávky, powerpointové prezentace, výukové programy, případně formu e-learningu).

Fáze řešení problémové situace takto (Maňák):

1. volba tématu (téma musí být zvoleno v souladu s cílem výuky a musí být přiměřené schopnostem a dovednostem žáků);

2. seznámení s materiály (žáci musí mít přístup k důležitým faktům, která jsou pro řešení případu nezbytná – tj. dokumenty, písemnosti, obrazy, nahrávky apod.);

3. vlastní studium případu (učitel žáky uvede do problematiky, vytyčuje cíle, poskytuje rady a pokyny);

4. návrhy řešení, diskuse (žáci sdělují své názory, návrhy, závěry, nejlepší řešení je to nejpropracovanější a nejvěrohodnější).

Metody inscenační

• podstata = sociální učení žáků na modelových problémových situacích, simulacích nějaké události, v nichž se kombinuje hraní rolí s řešením problémů (Maňák, Švec, 2003, s. 123).

• byly používány již ve starém Římu ke školení rétorů

• mezi jejich velké stoupence patřil také J. A. Komenský či jezuité (Pecina, 2008).

Přínos inscenačních metod:

• žáci si fixují osvojené učivo

• vysvětlují příčiny lidského jednání

• učí se schopnosti vcítit se do druhého jedince a to prostřednictvím vlastního jednání a prožívání

• žákům také přináší možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, jaké to je ocitnout se v nějaké situaci, a nacvičit si vhodné jednání, vhodné řešení této situace.