pedagogika celá

Skupinová a kooperativní výuka

• vhodná při procvičování a upevňování poznatků a dovedností

• žáky je nutné naučit takto pracovat – vhodná jsou např. „pravidla soužití“

–požadavek důvěry

–pravdivost

–spolupráce se všemi

–aktivní naslouchání …

• učitel je koordinátor a poradce

Týmová výuka

• začala se rozvíjet po 2.sv.válce v USA

• prostředek k vyšší efektivitě a úspěšnosti školy

• podstata = spolupráce více učitelů v rámci flexibilních žákovských skupin

Možné druhy týmů:

• oborový tým složený z učitelů stejného oboru

• všeoborový tým složený z učitelů různých oborů

Otevřené vyučování

Změna charakteru práce školy:

• organizační opatření ve vyučování – týdenní plán,volná práce

–týdenní plán = základní a doplňkové úkoly

–žák je zodpovědný za plánování i průběh vlastního učení

–má vymezené bloky pro tzv. volné práce (procvičování a opakování)

–kontrola = samotné řešení úkolu, sám žák, spolužák i vyučující

–velké množství učebních materiálů + volné uspořádání učebny

• otevírání školy navenek

–kontakty s mimoškolním prostředím (rodiče, obec, městská část…)

–kontakt s životní realitou

Výukové metody

• od řec. slova methodos = cesta, postup

• jsou způsoby vzájemného uspořádání činností učitele i žáků, které směřují ke stanoveným cílům

• řadíme mezi didaktické prostředky

• metodu tvoří aktivity

–vnější – co lze pozorovat

–vnitřní – kognitivní procesy, myšlení

Historický vývoj vyučovacích metod

• metody založené na napodobování činností dospělých – nácvik pracovních a pohybových dovedností (vyprávění, vysvětlování, bezděčné memorování – mýty a báje…)

• antické Řecko = metoda přednášky a rozhovoru

• středověk = metody slovní (pamětní osvojování církevních textů, disputace, slovo mluvené, později i tištěné

• 17.století – Komenský – přirozené metody (poznání a napodobování přírody); trojice metod: analytické, syntetické a synkritické (srovnávací)

• 19.století - Herbart = verbalismus a formalismus; pasivita žáků

• 20.století – reformní hnutí = orientace na přímou činnost žáků; alternativní způsoby práce s žáky

Podle Maňáka a Švece (2003) je třeba splnit zejména následující předpoklady, aby byla metoda účinná, kdy učitel:

• pomáhá nalézt vztah mezi cíli učení a vhodnými učebními strategiemi žáků

• podněcuje žáky k tomu, aby hledali svoji vlastní cestu k novým poznatkům

• přispívá k tomu, aby si žáci uvědomili, co už znají a dovedou

• motivuje žáky k tomu, aby zhodnotili, co se v dané vyučovací hodině (využitím různých výukových metod) naučili a čemu neporozuměli

• poskytuje žákům příležitosti k monitorování a sebehodnocení jejich učebních aktivit

• vytváří situace, které vyžadují, aby žák kontroloval a příp. korigoval svoje učení