pedagogika celá

Individualizovaná výuka

• ucelený systém individualizace výuky – tzv. daltonský plán (z poč. 20.století; vytvořila v USA učitelka H.Parkhurstová)

–škola jako laboratoř

–děti pracují na úkolech, pokusech

–úkoly byly předem připraveny a zahrnovaly látku z učebních osnov

–žáci měli svobodu v tom, jakým způsobem budou na úkolu pracovat

–i aspekt sociální – součinnost žáků

–učební látka rozdělena na 10 měsíců – vždy konkrétní obsah, detailní úkoly pro žáky, jak postupovat

Projektová výuka

• jedním ze zakladatelů W. H. Killpatrick, v USA přelom 19. a 20.století

• podstata = žáci mají s pomocí vyučujícího řešit určitý úkol komplexního charakteru (projekt) propojený s praxí

• předložený úkol by měl být pro žáky zajímavý a významný – identifikace s úkolem

Projektové vyučování (Singule, 1992, s. 20)

• žáci mají mít jistý vliv na výběr tématu. Program není fixní a shora daný.

• projekt souvisí s mimoškolní skutečností = vychází z prožitků žáků

• projekt staví na předpokladu, že žáci jsou na něm zainteresovaní (vlastní zájem, bez vnější motivace)

• projekty vedou ke konkrétním výsledkům, způsobům řešení

Podle Killpatricka se při realizaci projektu musí dodržovat 4 základní kroky:

1. zpracovat záměr projektu (konkretizace představ o provedení projektu, stanovení cílů projektu)

2. zpracování plánu (jednotlivé kroky – čas provedení, místo, účast žáků, pomůcky …)

3. vlastní provedení projektu

4. vyhodnocení projektu (společné žáků i učitelů)

Z hlediska uspořádání projektu lze rozlišit:

• projekty individuální, skupinové, třídní, školní, ekologické, árodní

Tradiční x projektové vyučování

Tradiční vyučování

• systematické vzdělávání

• organizačně jednoduché, nepříliš nákladné

• učitelé jsou na něj zvyklí

• přizpůsobena i legislativa

• nevýhoda

= nutnost neustálé motivace žáků

= dostatečná nepropojenost získaných poznatků

= nepřihlíží k individuálním rozdílnostem žáků a nedostatečně rozvíjí sociální vztahy

Projektová výuka

• projekt je motivem

• vychází z logiky životní reality

• přispívá k individualizaci výuky a umožňuje vnitřní diferenciaci

• žáci se učí spolupracovat, řešit problémy, rozvíjí se jejich tvořivost

• má významnou mravní dimenzi – vede k zodpovědnosti, podporuje kázeň, vede k toleranci

• nevýhody

= časově náročná příprava i provedení

= nesleduje vytváření systematických znalostí

Diferencovaná výuka

• seskupování žáků do homogenních skupin podle určitých kritérií – učitel lépe organizuje práci žáků

• individuální rozvoj každého jedince

Dělení: podle úrovně intelektových schopností, podle nadání, podle zájmů

Skupinová výuka =

Pro rozdělení do skupin lze použít různá hlediska:

• druh činnosti, obtížnost činnosti, zájem žáků, pracovní tempo, dovednost spolupracovat, direktivně x spontánně, párové x skupinové (5-7 osob)