pedagogika celá
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Formy a metody výuky
Organizační formy výuky
Definice: znamená uspořádání podmínek k funkční realizaci edukačního procesu, v jejímž rámci se používají různé výukové metody a didaktické prostředky.
neboli uspořádání vyučovacího procesu – prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování
sleduje se vztah mezi žákem, učitelem, obsahem vzdělávání i vzdělávacími prostředky
Ideál = propojení organizačních forem + metod + splnění cíle
Možné dělení forem výuky
charakteru výukového prostředí (výuka ve třídě, v dílně, v muzeu, …)
délky trvání (vyučovací hodina, speciální kurz, …)
vztahu k osobnosti žáka (výuka hromadná, individuální, …)
Jednotlivé výukové formy
individuální výuka, hromadná a frontální výuka
individualizovaná výuka, projektová výuka
diferencovaná výuka, skupinová a kooperativní výuka
týmová výuka, otevřené vyučování
Individuální výuka = nejstarší organizační formou výuky – od starověku
Solfronk (1991,s.20-21) ji charakterizuje:
žáci v jedné místnosti
různého věku, úrovně vědomostí i jejich počet je různý
učitel řídí činnost jednotlivých žáků
každý pracuje individuálně – navzájem nespolupracují
učivo je stanoveno pro každého žáka zvlášť; žádné společné učebnice ani výklad
doba vyučování je volná, není přesně stanovena
rozmístění žáků po třídě je libovolné
Hromadná = frontální výuka
používá se od přelomu 16. a 17.století dodnes
Všeobecně nejrozšířenější organizační formou výuky
J. A. Komenský = učit všechny všemu!
Předpoklady hromadného vyučování:
–skupina žáků přibližně stejné věkové a mentální úrovně – školní třída
–všichni plní ve stejnou dobu stejné úkoly – postupují jednotně = frontální výuka
–učitel řídí učební činnost všech žáků najednou
–žáci mimo průměr se musí přizpůsobit
–uspořádání učebny – středověké tradice, jako v kostele
–organizační rozčlenění – vyučovací hodiny (45min) + přestávky; vyučovací předměty, rozvrh hodin
–tzv. třídně hodinový a předmětový systém
Podle toho, která etapa ve vyučovací hodině převažuje, můžeme hodiny členit na:
hodiny přípravy žáků na osvojování nových vědomostí a dovedností (hodiny motivační)
hodiny osvojování nových vědomostí
hodiny opakování a upevňování vědomostí
hodiny vytváření a upevňování dovedností
hodiny použití vědomostí a dovedností v praktických činnostech
hodiny ověřování a hodnocení
hodiny kombinované (smíšené) – ideál!!!
Základní části kombinované hodiny
úvodní část (organizační zahájení hodiny, zápis do TK, motivace …)
opakování dříve probraného učiva, kontrola DÚ
výklad nového učiva
opakování a procvičování probraného učiva, jeho aplikace
shrnutí a utřídění nových poznatků
zadání a vysvětlení DÚ
klade zvýšené nároky na přípravu učitele a jeho zkušenost z výuky!!!