VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

- vývoje chování plodu během fetální fáze:

3.měsíc: plod reaguje na dotek v okolí úst a nosu, plze pozorovat sací pohyby, na podráždění odpovídá sevřením prstů; pohybuje hlavičkou, rukama i trupem

4. měsíc: střídavě pohybuje buď horními, nebo dolními končetinami; reaguje na dotek kdekoli na pokožce; otvírá a zavírá ústa, pohybuje jazykem; mění výraz tváře; když se podráždí víčka, netrhne celým tělem (jako předtím), ale pouze reaguje v místě podráždění. Začínají se vytvářet základní reflexy.

5.měsíc: plod reaguje na tlak a začíná vnímat zvukové podnět, jde především o tlukot matčina srdce. Dovede rozlišovat základní chutě, pohyblivost je celkově výraznější, ve frekvenci a intenzitě pohybů se začínají projevovat individuální rozdíly; mezi 4.-6. dochází k migraci mozkových buněk do oblastí mozkové kůry a podkoří, dochází k jejich funkční diferenciaci, pokud se tento přenos nějak naruší, dochází k poruchám jako je dyslexie atd.

6.měsíc: pohyby končetin jsou celkově intenzivnější, ale jinak žádná změna. Pohybové reakce reflexní a nekoordinované. Pohyb jako reakce na rozmanité, např. akustické podněty

7.-9.měsíc: plod se připravuje dál, je již zralý na předčasný porod

Postnatální vývojové změny:

1. prenatální vývoj plynule v postnatální fázi

2. interakce matky a plodu začíná již v prenatální fázi – způsoby komunikace:

   • fyziologický způsob komunikace – zprostředkovává krev skrz placentu, viz prožívání strestu

   • smyslová komunikace – (T.Verny označuje jako behaviorální), plod reaguje na hlas maminky, na masírování bříška, změnu polohy – dítě kope, máma ví, že tohle ne

   • emoční a racionální postoj matky k plodu – matka prožívá existenci dítěte,

3. vazba, která se rozvíjí mezi matkou a dítětem po narození, je pokračováním vztahu vytvořeného v prenatálním období

1. Novorozenecké období

   • trvá přibližně 1 měsíc

   • doba adaptace, během níž se dítě přizpůsobuje podmínkám nového prostředí, které jsou odlišné od podmínek intrauterinního života

   • novorozenec reaguje na základě reflexů a vrozených způsobů chování, které mu usnadňují přežití. Zároveň je geneticky disponován k poměrně dlouhodobému zrání a učení

   • chování novorence má několik znaků:

1. biorytmus novorozence je charakteristický krátkými časovými úseky bdění, uspokojování biologických potřeb

2. je vybaven celou řadů reflexů:

   • které slouží k přežití (hledací a sací reflex)

   • ty, které nejsou pro prvotní adaptaci dítěte významné (uchopovací reflex, Moroův reflex udržení rovnováhy)

3. je vybaven i vrozenými způsoby chování – tendence vnímat své okolí, reagovat křikem a využívat sacích pohybů různým způsobem, sociální význam mimo jiné¨

4. rozvoj novorozence závisí na vývojově a individuálně přiměřeném přísunu podnětů, vhodná míra stimulace ovlivňuje získání jeho zkušeností, interakce

   • základem orientace v prostředí je zrakové vnímání, je schopne vnímat objekt vzdálený 20-30cm, neschopnost akomodace čočky, novorozenec nedovede aktivně sledovat objekt, který ho zaujme, schopnost vidění je získaná funkce (je důležitá stimulace v počáteční fázi, aby uměl pěkně vidět)

   • má značný rozsah slyšení (schopnost rozlišovat vysoké tóny)

   • rozlišuje dotek, teplotu, změnu polohy

   • pro vnímání okolí i pro učení mají velký význam primární projevy koncentrace pozornosti, soustředění novorozence je ovšem velice krátké, převážně mv řádu sekund

   • učení je spojeno se základními smyslovými informacemi - dítě pozná matku podle hlasu a natáčí hlavičku ve směru tohoto signálu

   • * učení je již v raném věku typické tendencí integrovat získané zkušenosti – dítě spojuje různé smyslvé informace s určitým objektem nebo situaci, resp. s již existující zkušeností

   • * učení novorozence je aktivizováno především v rámci sociální interakce, kojenec rozezná maminku čichem, sluchem i zrakem