VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

Sebepojetí kojence, rozvoj vztahu k sobě samému

• 3.-6.měs. za fázi jakéhosi základního uvědomování vlastní bytosti (Stern)

• 6.-12.měs – rozvoj dětského sebepojetí

• dítě si začíná uvědomovat specifičnost své vlastní existence

1. dítě si začíná uvědomovat svoje vlastní tělo a jeho aktivity

2. začíná vnímat svoje citové prožitky jako součást sebe sama

3. začíná chápat trvalost a kontinuitu vlastní existence

   • odlišení sebe sama od svého okolí nemá charakter náhlého zlomu, ale probíhá jako proces postupné diferenciace hranic vlastní bytosti

   • ke zpřesnění základního sebepojetí přispívají i reakce lidí, s nimž dítě žije

   • dítě si prostřednictvím reakcí jiných lidí potvrzuje hodnotu vlastní bytosti

Mezník jednoho roku života

• na konci prvního roku života má dítě určitý základ budoucí jistoty, protože dosáhne některých žádoucích vývojových mezníků:

1. pochopení existence vlastní bytosti, odlišené od okolního prostředí, které má své prostorové ohraničení a časovou kontinuitu

2. základní orientace v nejbližším prostředí a pochopení stability vnějšího světa – svět má pro dítě smysl, stabilitu a předvídatelnost

3. vytvoření základních vztahů k prostředí – ve vztahu k lidem má význam i zpětná vazba

4. posilování pocitu jistoty ve vztahu k vlastní existenci i ke světu

1. Batolecí věk

   • batolecí věk zahrnuje dobu od 1 do 3 let života dítěte

   • charakteristickým znakem této fáze je osamostatnění a uvolňování z různých vazeb, spojené s expanzí do širšího světa

   • Je to období tzv. první emancipace

   • E.Erikson nazval tento věk obdobím autonomie – vhodnější název je autonomizace

Vývoj a význam motorických dovedností

• batolata se svými pohybovými kompetencemi různým způsobem experimentují

• schopnost ovládat vlastní tělo je jednou z forem autoregulace vlastního jednání

• motorické dovednosti jsou pro dítě prostředkem k uspokojení jiných potřeb – např. orientace v prostředí

• rozvoj motoriky zahrnuje kosterní svalstvo a svěrače

• z hlediska psych. jsou důležité dva druhy pohybu:

1. retence – udržení něčeho, setrvání někde

2. eliminace – tendence pustit, zahodit, opustit to, co už nechce nebo kde už nechce být

1. význam rozvoje pohybových aktivit ve vztahu k vlastnímu tělu

   1. schopnost ovládat vyměšování – důležitý vývojový mezník, dítě se naučí udržovat čistotu , kdy je schopné ovládat obě funkce svěračů – retenci i eliminaci; nadměrná zátěž v oblasti nezralé a nedostatečně zafixované dovednosti se může stát zdrojem neurotizace

   2. rozvoj pohybové aktivity přispívá ke zpřesňování vlastního tělového schématu

2. Význam rozvoje pohybových aktivit ve vztahu k okolnímu světu

   • uvolnění z vázanosti na prostředí a postupné pronikání do širšího prostoru umožňuje rozvoj samostatné lokomoce

   • motorický vývoj umožňuje samostatnější uspokojování potřeby stimulace