VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

Počátky rozvoje řeči

• dítě preferuje již od narození zvuk lidského hlasu

• sluchové vnímání je jedním z předpokladů rozvoje řeči, kvůli rozlišování specifických zvuků jazyka, tj. fonémů (tendence napodobovat zvuky)

• děti mají vrozenou dispozici začít produkovat zvuky podobné fonémům již od 4.měsíce života – broukání (plus experimentují s hlasem)

• dítě donekonečna opakuje, co je zaujalo, poslouchá svůj vlastní hlasový projev

• 6.-.8.měs.- žvatlání – podobné slabiky, odezírají ze rtů, udržuje kontakt s lidmi

• Babblingdrift – přibližování vokálního projevu dítěte jeho mateřskému jazyku

• Ke konci prvního roku života děti začinají používat první slova, která mají nějaký význam, schopnost porozumět řeči se objevuje dříve (8-10.měs.)

• Rozvoj řeči je závislý na stimulaci (matka oceňuje žvatlání jako smysluplné, mluví na něj vyšším hlasem, pomaleji,atd.)

Socializace v kojeneckém věku

• jejím prostředkem je sociální učení – učení, k němuž dochází v rámci mezilidské interakce

1. dítě přichází na svět s vrozenou dispozicí preferovat podněty sociálního charakteru (opětuje oční kontakt, preferuje lid.hlas)

2. dítě svými projevy stimuluje dospělé ke specifickému chování (mimické projevy dítěte, úsměv, pláč, broukání..)

3. rodiče i jiní dospělí jsou upoutáváni takoými projevy dítěte, které se nějak podobají běžným komunikačním aktivitám

4. rodiče, resp. dospělí lidé obecně, jsou vybaveni vrozenými dispozicemi k takovému chování, které může rozvíjet specifické schopnosti malého dítěte (rodiče napodobují ze srandy dítě, ale poskytují mu tak důležitou zpětnou vazbz)

   • praobjektální období – dítě ještě nediferencuje, a tudíž nemůže nějaký objekt preferovat (2měs.) (Spitz)

   • akustická fáze – dítě je soustředěno na pocity, které mu poskytuje jeho vlastní tělo (Mahlerová)

   • 2-3.mes. rozšíření zájmu dítěte i na vnější svět

   • 3.měs.-úsměv jako prostředek komunikace – pak jako „sociální úsměv“

   • Matka funguje v kontaktu s dítětem jako zrcadlo – napodobuje jeho projevy, především mimické a vokalizační – zpětná vazba => dítě se naučí sledovat matku a napodobovat její projevy – základ pro učení nápodobou

   • 3.-.6. sociální hry

   • Zajímavost: dítě si bere v 6.-.9 id druhého člověka hračku, čímž vyjadřuje, že akceptuje samotného dárce

   • Učení na bázi operantního podmiňování - dítě plácá ručičkami, a maminka z toho udělá hru paci-paci

Rozvoj vztahu s matkou

• Mahlerová nazývá období mezi 3. a 6. měsícem symbiotickou fází – symbióza znamená úzké spojení, resp. téměř splynutí, dítěte s matkou

• Matka je prostředníkem mezi dítětem a okolním světem

• Mezi 6.-9.měsícem začne dítě diferencovat známé a neznámé lidi, tj. začne odlišovat matku, event. další nejbližší bytosti – stádium objektu – matka představuje jistotu a bezpečí

• Strach z lidí a neznámých situací – 7.-8.měs.

• Matka se postupně stává nejdůležitějším sociálním objektem – sama existence se stává potřebou

• Uvědomování si sama sebe – 6.-.9.měs. = období zvané diferenciační fáze separačně individuačního procesu

• Rozvoj komunikace je podporován potřebou udržet kontakt s matkou; v této době se stává důležitějším i obsah sdělení

• Mahlerová označuje pochopení existence sebe a matky jako dvou různých bytostí psychologickým narozením

• dítě pociťuje strach ze ztráty matky

• termín „anaklitická identifikace“ – výraz potřeby dítěte mít matku jen pro sebe

• pro udržení jistoty stačí vědomí kontinuity existence matky a převaha pozitivní zkušenosti s jejím chováním

• typ „závislé matky“ bude separaci dítěti bránit

• dítě se při separačních aktivitách začíná k matce chovat jako k objektu, prozkoumává její tělo, vzdaluje se od ní, jakmile začne lézt atd.

• Způsob prožití prvního roku života ovlivňuje základní postoj k sobě samému, stejně tak i ke světu a k životu obecně, na základě této zkušenosti se vytvářejí tzv. základní životní strategie (Erikson a jiní)

• základní životní strategie se vytvářejí jednak pod vlivem dispozic a možností, které jedinec má, ale i na základě jeho reálných zkušeností, zejména s rodičovským chováním

• D.Stern zdůrazňuje význam schopnosti matek sdělit dítěti, jak jeho aktuální pocity a potřeby chápe, tj.poskytovat mě adekvátní zpětnou vazbu

• Přiměřenost mateřského chování lze nejlépe hodnotit ve vztahu ke konkrétnímu dítěti (americké maminky reagovaly v průměru méně často na projevy nelibosti chlapců než dívek)

• R.Debrayová klade důraz na rovnováhu mezi matkou a dítětem, která existuje na úrovni somatické i psychické (frustrovaná matka není zdrojem citové jistoty – koncept „přijatelné matky“)

• Značné narušení rovnováhy je tzv. dvojná vazba (double-bind) – matka dítě svým projevem dítě utvrzuje o své lásce a zároveň je odstrkuje -> dítě nemá možnost rozeznat z reakcí matky význam svého vlastního chování, a tudíž ani své vlastní osoby (matka je zdrojem chaotických informací) – dítě je interpretuje nesprávně, což může mít za následek zkreslení sebeobranu a k deformaci vlastní identity

• Tři typy nejisté vazby:

  1. vyhýbavá vazba – tendence se kontaktu s matkou vyhýbat, takové děti jsou lhostejné k separaci od matky, protože si k ní nevytvořily dostatečně jistý a spolehlivý vztah¨

  2. úzkostná vazba – nadměrné lpění na matce, úzkost při separaci

  3. ambivalentní vazba – těsný kontakt a lpění na matce a negativní projevy chování k matce

• citově chladná a lhostejná matka, který si nevytvoří k dítěti přijatelný emoční vztah, nemůže uspokojit jeho potřebu citové jistoty a bezpečí, pokud není v rodině jiná, náhradní mateřská osoba, dítě trpí citovou deprivací, resp. subdeprivací – ta bývá příčinou poruch ve vývoji osobnosti takto postiženého dítěte, především v jeho vztahu k jiným lidem i k sobě samému; jde zde opět o vliv určité zkušenosti na formování dětské osobnosti