filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Proč je třeba odmítnout umělé logicky vykonstruované společenské systémy?

Co má být v právu stále přítomné, aby bylo možné hovořit o právu?

Lidská práva

Starat se o své zájmy současně umožňuje uspokojovati zájmy ostatních

Co tvoří občanskou společnost?

Co se v občanské společnosti skrývá za vztahy mezi lidmi?

Sociální nauka katolické církve

Lidé se stávají vykonavateli i obětmi procesu, který považují za nutný a neodvratný

Nehledejme definitivní podobu dobra pro celou společnost, ale bojujme proti určitému zlu a jeho konkrétním podobám.

Úvodní poznámka

Předkládané učební texty věnované dvěma významným filosofickým oborům filosofii vědy a sociální a politické filosofii jsou první částí souvislé řady skript připravovaných vyučujícími katedry humanitních věd PEF ČZU, které by měly postupně tematicky pokrýt filosofii v celé její šíři. Učební texty jsou zpracovány tak, že je mohou využívat studenti úvodních kurzů i studenti na nenavazujících specializovaných kurzech zaměřených na dílčí filosofická témata.

Oddíl I

Filosofické základy vědění a vědy

l Věda a její postavení v rámci ostatních poznávacích činností

(Karel Hauzer)

Osudem mnoha termínů je, že jejich význam v průběhu věků doznává značných změn: posunů, rozšíření či zúžení; leckdy je dokonce nový význam opakem původního. Některé významy vymizely, jiné jsou pozapomenuty; většina však přetrvává jako dosud užívané varianty. Je pak nezbytné objasnit, v jakém významu v daném diskursu autor jistého termínu používá. To nebývá začasté právě snadné: význam je totiž vždy relativizován kontextem - tedy v odborném textu diskursem (oborem úvahy) a sám tento kontext podléhá změnám podobným. Nezbývá tedy než spolu s významy termínů objasnit i jejich kontext pokud a jak to dokážeme. Právě znalost relativizace termínů vzhledem ke kontextu je základním rysem vzdělání: odlišuje člověka vzdělaného od ne- a polovzdělaného.

Termín věda, vědecký, vědění je typickým představitelem podobného volného sdružení významů, stejně jako např. pravda, pravdivost, dokonce i logika a některé další, s nimiž se ještě setkáme. Naivní používání termínů věda "věda nezvratně dokázala to a to", "ta a ta disciplína (genetika, kybernetika, astrologie, ...) je nevědecká (pavěda, pověra, ...)" nebo pravda - "každý má svou pravdu" spolehlivě vyvolává u odborníků fyziologické reakce (od smíchu po nauseu: to podle naturelu), pro odbornou diskusi se však nehodí.

Při tomto bádání o kontextu vědy ocitáme se okamžitě mimo její kontext: důležitou součástí kontextu védy jsou totiž její vyslovené nebo skryté neuvědomělé nebo uvědomělé, leč zamlčené) předpoklady, tacit assumptions. Bude tedy naším předním úkolem tyto předpoklady nalézt a vyslovit, což nám přináší nemalé potíže: nemůžeme totiž z nich vycházet, ani využívat výsledků vědeckých bádání na těchto předpokladech založených. Na příklad: při bádání o možném vývoji vědeckého myšlení nám nepomůže, co se domnívá vědět historická věda o okolnostech vzniku, vývoje,... vědy, neboť jde nám mj. též o předpoklady historické vědy samé; při analýze vědeckého myšlení nám nepomohou výsledky psychologické vědy, neboť sama psychologická věda vzniká až jako důsledek vědeckého myšlení, atpod.