filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Tento způsob chápání vědění není samozřejmě jediný možný. Nejvážnější alternativu k němu (opět dodnes živou) představovala a představuje koncepce tzv. hermetismu, hermetických čili okultních věd. Terminologicky panuje v hermetismu nesmírný zmatek (z pohledu zvenku arciť: požadavek přesného vymezení užívaných pojmů patří do vědy aristotelské, nikoli sem) a ještě větší zmatek v chápání jeho účelu a povahy výsledků (to ovšem platí i pro vědu aristotelsko - karteziánsko - pozitivisticko - popperovsko - postmoderní), tím vším se zde nemůžeme zabývat. Omezíme se na úvahy metodologické povahy bez jakéhokoli hodnocení.
Historicky se hermetismus odvolává na Corpus hermeticum, soubor spisů připisovaných (snad neprávem) Hermu Trismegistovi, známý již novoplatónským filosofům (Proclos v 5. stol.). Za jediný pravý spis herma trismegista většinou pokládají hermetici Smaragdovou desku, obsahující principy hermetismu (historicky není o původu Smaragdové desky nic známo; nejstarší text je v arabštině). Ocitujeme zde pro ilustraci začátek textu, dobře charakterizující povahu hermetického jazyka:
Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jediné věci.
A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.
(Překlad Pierre de Lasenic)
Základním principem hermetismu je analogie, vyjádřený zásadou "jak nahoře, tak dole". Obecně je analogie prosté obdoba, částečná identita: analogon se s analogátem v něčem shoduje a v něčem ne. Ve vědě klasické a tradiční má analogie podobnou důležitost jako příčinnost - teorie analogie byla důkladně a důmyslně propracována (využita např. v konceptu analogia entis, analogie jsoucího); v soudobé vědě se explicitně používá téměř výhradně v teorii modelů a interpretace, ze svého jazyka a pojmového aparátu věda dnes analogii přísně vylučuje (nevědomě a implicitně je ovšem i soudobá věda ryze analogická). V hermetismu má analogie široký význam a všeobecné použití, je zde základní metodou poznání. Nutno však pečlivě rozlišovat několik druhů analogií, při jejichž záměně nepochopíme, oč v hermetismu jde:
(1)Analogie hořejšího a dolejšího (viz výše citovaný text) vyjadřuje vztah mezi světem fakticit (smyslově vnímatelných jsoucen) a světem idejí (mimosmyslových entit).
(2)Analogie makrokosmu a mikrokosmu je uplatněním (1) na vztah člověka (mikrokosmu) a vesmíru (makrokosmu): vesmír je analogický člověku (je to "velký člověk" - člověk je naopak "malý vesmír"). ("Makrokosmos'' a "mikrokosmos" současné vědy. které zcizila hermetismu, mají zcela jiné významy.)