filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

1. nazírat počátky (k tomu měl rozum nazíravý (intellectus) a metodu k nim vedoucí: indukci) a

2.správně jim podřazovat závěry (svým rozumem diskursívním (ratio) s použitím dedukce).

Aby nazírání počátků plnilo svou úlohu všeobecně (tj. stejně pro všechny vědce), nemohlo být ovšem bezvýhradně individuální. Zárukou "objektivity" (v moderním smyslu, před novověkým obratem k subjektu bylo každé poznání objektivní (a zároveň subjektivní)) bylo společné sdílení části intelektu (intellectus agens, činný intelekt) všemi lidmi skrze účast na Rozumu celého světa.

Vědec měl tuto intelektuální intuici "vrozenu" (nikoli ovšem ve smyslu nějaké moderně pojaté heredity (dědičnosti)), ale jen in nuce (v ořechu), jako čirou pomyslitelnost, jako zárodek, jejž vypěstovat do plně dokonalé činnosti stálo extrémně mnoho intelektuální námahy, jejíchž nároků dnešní týmová vědecká produkce poznatků a technických zařízení ani zdaleka nedosahuje (na tuto vysokou náročnost posléze klasická věda zahynula.)

Jistotu vědeckého poznání poskytovaly intelektuálně nazírané první zásady: vědecká pravda pak byla conformatio rei et intellectu (sjednocení tvaru věci a intelektu) a nevyžadovala již žádného dalšího mimorozumového potvrzení.

2.3.2 Moderní racionalita

Odmyslíme-li si z lidského rozumu intelektuální intuici bytí a ponecháme-li mu pouze diskursívní ratio, stvořili jsme moderní racionalitu. Ta si pak žádá dalekosáhlé přepracování celé dosavadní vědecké metodologie a terminologie - skutečné "znovuzaložení věd". Sledujme postup (metodu) klasického moderního vědce (RENÉ DESCARTA, jemuž se skutečně čestného titulu reconditor scientiarum - znovuzakladatel věd - dostalo) a komentujme jej z pohledu vědce tradičního. Je to ovšem sledování "pro potřeby pedagogického delfína" (abych parafrázoval T. G. MASARYKA); DESCARTOVI se tady děje křivda: sám si byl níže uváděných námitek dobře vědom. Snažil se jen až dosud elitní vědu snést s výšin intelektuální intuice bytí na zem běžné racionality (jak ji chápal) - a nikdy si nebyl zcela jist, zda uspěl.

Klasický moderní vědec

1. Každý poznatek, který má být přijat jako vědecký musí být jistý - tedy odvozený matematickou metodou.

2. K tomu potřebujeme nepochybný základ: tvrzení, proti němuž nelze vznést rozumnou námitku.

3.Smysly ani ratio takovou nepochybnou jistotu neposkytují.

4.Jediné, o čem vskutku nedokážu pochybovat, je vědomí existence pochybujícího subjektu: cogito-sum.

5.To snad je totéž.

6. Když zjistím proč o onom cogito-sum nedokážu pochybovat, mám zároveň kritérium pravdivosti všech nepochybných soudů; už vím: je to jasné a zřetelné poznání neboli racionální evidence věci.

7. Mám tedy dva oddělené světy: res cogitans, věc myslící, která je bez rozsahu a v níž děje jisté poznání a res extensa, věc rozsažná, bez myšlení, o níž dostávám poznatky pomocí kauzality.