filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

2.X je princip příčinnosti, dovolující z pozorovaných příčin soudit na nutrie účinky, byť nepozorované.

Jak bylo lze očekávat, průzkum skončil neúspěšně: spojení mezi substancí a vlastností (resp. mezi příčinou a účinkem) nemá povahu nutného vztahu idejí, nýbrž je výrazem našeho faktického poznání, a tedy nejsou tím, čím by mohlo být nutné spojení odůvodněno, ale naopak substance i příčinnost si samy žádají potvrzení:

A1, A2, ..., AN =/> B,X(3)

Zajisté, argumentuje Hume, že každý manžel má svou manželku. - to je nutně pravdivé (jako vztah mezi idejemi, získaný analýzou významu slov), z toho však nikterak neplyne, že každý muž je ženat. A vztah mezi příčinou a účinkem (podstatou a vlastností) je tentýž: každý účinek má svou příčinu (to plyne z našeho používání slov); že však každá událost je účinkem, z analýzy slov nezjistíme - a vzhledem k tomu, že nemůžeme prozkoumat každou událost, nezjistíme to ani z pozorování.

2.4.4 Kantovo synthetické a priori

Třeba dodat, že Hume hovoří jasně a přesvědčivě, jeho argumentace neponechává žádnou skulinu, pro niž by mohla být odmítnuta; však také jeho závěry byly nazvány "skandálem filosofie" - zdálo se totiž, že představa vědy jako systému nutných pravd, matematicky odůvodněných, musí být zamítnuta.

Kantovu teorii poznání je možno chápat jako pozoruhodný pokus o záchranu filosofie vědy před Humovskou skepsí, o nalezení onoho hledaného X.

Lidské poznatky člení KANT dvojmo:

1.Vzhledem ke zkušenosti mohou být buď

(a)a priori, tj. před každou zkušeností, jako nutný předpoklad každé možné zkušenosti; nebo

(b)a posteriori, tj. ze zkušenosti získané.

2.Vzhledem k jejich povaze mohou být buď

(a)analytické, tj. z analýzy jiných poznatků získané, z nich vyvozené; nebo

(b)synthetické, tj. ampliativní, rozšiřující; ty které nemohou být získány vyvozením z jiných.

Pak tedy máme celkem čtyři třídy poznatků.

1.analytické aposteriorní: z vymezení termínů je jasné,že toto spojení je neslučitelné - zkušenost je jiný zdroj než analýza;

2. analytické apriorní: představují logickou analýzu jazyka;

3.synthetické aposteriorní: rozšiřování poznání ze zkušenosti:

4.synthetické apriori: hledané HUMOVO X, poznatky apriorní, tedy na zkušenosti nezávislé,a přitom synthetické, tedy poznání rozšiřující.

Synthetické a priori se stalo Kantovi základem budování tzv. čistých (tj. na zkušenosti nezávislých) věd: čisté přírodovědy, čisté matematiky, a dokonce možné metafyziky. Má-li však být synthetické a priori podmínkou každé možné zkušenosti a zároveň podkladem věd, nutno jej umístit mimo empirický subjekt vědcův: kamsi, odkud může ve všech empirických subjektech působit: do subjektu transcendentálního. Nutno dodat, že tento pokus neuspěl; transcendentální subjekt (neviditelný, nezkoumatelný a přece nutný) byl nejspíš pro vědce příliš silná káva: dnes je přírodověda vědou empirickou, matematika vědou čistě analytickou a metafyzika nemožná.