filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Universalita zákonu příčinnosti podle MlLLA spočívá v tom, že každý následek spojen s některým jednotlivým předchůdcem nebo souborem předchůdců: na universalitě této pravdy pak spočívá možnost převést postup indukce na standardní pravidla - kánony

Millova kanonická indukce Mill podává celkem pět vypracovaných pravidel pravé indukce:

1.metodu shody

2.metodu rozdílu,

3.spojenou metodu shody a rozdílu,

4.metodu zbytků a

5.metodu souběžných změn.

Analýza Millova pojetí

Z analýzy kánonů plyne:

(a)nalézají se jimi podmínky výskytu nějakého jevu (odtud stále přetrvávající chápání příčinnosti jako podmíněnosti jevu);

(b)podmínky jsou buď postačující, tj. úplné; nebo nutné, tj. nezbytné, částečné;

(c)zjišťují prostý fakt podmíněnosti, nelze jimi rozlišit příčinu od účinku, resp. od spojení skrze jiný fakt příčinnosti.

Souhrnně: zavádí se zde nové, striktnější pojetí příčinnosti jako diachronické korelace mezi jevy; jiná příčinnost nemůže být vědou zkoumána.

Tato příčinnost je základem, na němž možno metodu indukce uplatnit; avšak: odkud víme, že příčinnost je vskutku přísně nezrušitelná a koextensivní s celou lidskou zkušeností? Zjevně jen

(a)ze zobecnění zkušenosti (a tedy z indukce => bludný kruh); anebo

(b) odjinud; odkud?

Podle MlLLA z našeho nepochybného přesvědčení ("Ihned uvidíme, že naše nepochybné přesvědčení, že může být nalezen existující zákon, jen kdybychom věděli jak, je zdrojem, z něhož tyto kánony induktivní logiky odvozují svou platnost."), tedy z toho, co Hume nazval zvykem nebo instinktem a čemuž upřel nárok na nepochybnou platnost.

2.5.2 Positivní pojetí vědy

Humův PROBLÉM je stále nevyřešen; jeho řešení je odmítnuto; nepochybnost vědy závisí na našem přesvědčení: věda zde natolik ustupuje z původních záměrů, že je třeba ji pokládat za jinou vědu než klasickou moderní; stává se moderní v úzkém slova smyslu: positivní vědou.

Proč? COMTE: "Více než takové úvahy není v dosahu našich možností. A nikdo si nepřeje jít za ně." MILL: "O tom na mně nevymáhejte žádné mínění."

Příloha: John Stuart Mill

O indukci

§1. Pravá indukce, na rozdíl od těch mentálních operací, které jsou někdy tímto jménem označovány, avšak nepravě a které jsem se pokusil charakterizovat v předchozí kapitole, může být souhrnně vymezena jako zobecnění ze zkušenosti. Sestává z odvození, že pokud se pozoruje výskyt nějakého jevu v některých jednotlivých případech, nastává onen jev ve všech případech jisté třídy; totiž ve všech, které se podobají oněm pozorovaným v tom, co je pokládáno za látkové okolnosti. Nejsme prozatím schopni zřetelně vyznačit, jakým způsobem mají být látkové okolnosti odlišeny od okolností nelátkových, ani proč některé z oněch okolností jsou látkové a jiné nikoli. Musíme především mít na zřeteli, že v samém tvrzení, co je indukce, je obsažen jakýsi princip: předpoklad týkající se běhu přírody a řádu vesmíru; totiž že v přírodě existují takové věci, jako jsou souběžné případy; že co se jednou stává, stane se za dostatečného stupně podobnosti okolností opět, a nikoli jen opět, nýbrž kdykoli se vyskytnou tytéž okolnosti. Řekl bych, že toto je skrytý předpoklad každé indukce. A když vezmeme v potaz skutečný běh přírody, zjistíme, že tento předpoklad je ospravedlněn. Vesmír, pokud je nám znám, je ustaven tak, že cokoli je pravdivé v kterémkoli jiném případě, je pravdivé ve všech případech jistým způsobem popsatelných; jedinou obtíží je nalézt tento popis.