filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Můžeme se také setkat s větami, které obsahují slova mající význam, ale jsou sestaveny tak, že nedávají smysl. Věta "Caesar je prvočíslo" nic nevypovídá, ani existující, ani neexistující fakt, neboť prvočíslo je vlastnost čísel, a proto ji nelze připsat člověku či mu ji odepřít. Jedná se tedy o pseudovětu, která je sice gramaticky správně sestavena podle zásad gramatické syntaxe, z hlediska logiky to však není dostačující. Gramaticky správné výroky nemusí mít vždy z logického hlediska smysl. Pravidla gramatické syntaxe rozlišují jen druhy slov a podstatná jména nejsou dále gramaticky členěna do více druhů podle toho zda označují osoby či čísla. Kdyby se o toto členění gramatická pravidla opírala, nemohli bychom při respektování gramatické syntaxe vytvořit takovouto pseudovětu. Proto je třeba následná logická analýza věty, která má odhalit syntaktickou chybu při jejím utváření.

3.2 Falsifikovatelnost jako kritérium demarkace mezi vědou a pseudovědou

Rakouský filosof Karl Raimund Popper (1902-1994) byl v blízkém osobním vztahu k členům Vídeňského kroužku, k jejich názorům se však vyslovoval kriticky. V díle Logika vědeckého bádání (1934), v němž se věnoval logické analýze metod empirických věd, formuloval POPPER svůj názor, podle něhož pravdivost vědecké teorie není možné empiricky dokazovat či potvrzovat, nýbrž pouze prověřovat. POPPER se vyslovil proti možnosti odvozovat obecné výroky, z nichž se skládají hypotézy a teorie, z jedinečných empirických výroků, které popisují výsledky pozorování či experimentů, i když by byly jakkoli početné. Nikdy jimi totiž nelze ospravedlnit obecný induktivní závěr, že např. všechny labutě jsou bílé, neboť v neprozkoumané oblasti mohou vždy existovat černé labutě. V tomto případě výčet jedinečných empirických výroků nemůže být nikdy z praktických důvodů úplný. U induktivního soudu hraje důležitou roli předpoklad, že stoprocentní četnost výskytu sledované vlastnosti v již provedené řadě pozorování se udrží i při následujících pozorováních. Z toho vyplývá, že induktivní postup je logicky nepřípustný a že obecné výroky, hypotézy a teorie je možné na základě zkušenosti pouze prověřovat a ne potvrzovat.

Podle Poppera by si měl každý, kdo předkládá vědeckou teorii, položit otázku: Za jakých podmínek mohu připustit neudržitelnost své teorie? Základním východiskem vědeckého poznání v empirických vědách tudíž není verifikace, nýbrž falsifikace. Když se objeví empirický fakt, který je v rozporu s danou teorií, je vyvrácena, a proto je třeba ji opustit. Pokud teorie souhlasí s empirickými fakty, lze ji přijmout jen jako podmíněné pravdivou, neboť může být vyvrácena při následujících prověřováních. To znamená, říká POPPER, že pro ni existuje určitá třída všech možných falsifikátorů teorie, která není prázdná. (U všech metafyzických a tautologických tvrzení je třída možných falsifikátorů prázdná.) V případě, že je třída potenciálních falsifikátorů u jedné teorie větší než u druhé, pak bude větší možnost empiricky vyvrátit první z nich.