Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Semiotická funkce ve všech svých podobách tedy především umožňuje vybavit si představu jevu, který právě není vnímán. Její rozvoj a strukturace by však nebyly možné bez účasti inteligence.
Konkrétní myšlenkové operace (okolo 7 -8 let věku).
Předoperační období je charakterizováno právě tím, že dítěti chybí pojem zachování.
V období konkrétních operací jde o operace, které se ještě nemohou týkat abstraktních slovních pojmů, ale jsou vázány výhradně na konkrétní předměty. Tvoří mezistupeň mezi vlastní činností a logickým myšlením, které zahrnuje již vratnost operací. Okolo sedmi let věku již dítě zvládá seřazení prvků podle velikosti, třídění předmětů, operace s čísly, s prostorem, s časem.
Stejnými zákonitostmi vývoje, jako jeho poznávací stránka, se řídí i citový a společenský život dítěte. V senzorickomotorickém období se objektem citu dítěte může stát pouze to, s čím je dítě v přímém kontaktu. S vývoj semiotické funkce vznikají trvalé pocity sympatií či antipatií, sebevědomí či sebehodnocení, neboť předmět citu je díky obrazné představě přítomný stále.
Formálně-logické operace
Poslední decentrace, která ukončuje dětství a předznamenává nastupující adolescenci, probíhá během etapy formálních operací, která v životě člověka nastává zhruba mezi 11.,12. rokem a 14., 15. rokem věku. Jedinec uvažuje nezávisle na přítomnosti, pracuje s hypotézami, usuzuje o výrocích. S tak často popisovaným prudkým citovým a sociálním vývojem v tomto období souvisí odklonění se od reálného, současného a obrat uvažování do budoucna. Je to období ideálů a plánů, počátků teorií. Zásadní změnou v tomto období je skutečnost, že subjekt rozeznává formu a obsah, díky čemuž je schopen pracovat s pouhými hypotézami, což je základní předpoklad pro rozvoj hypoteticko-deduktivního myšlení. Díky osvobození formy od obsahu, je možné vytvářet z libovolných elementů libovolné třídy podle libovolných vzájemných vztahů. Deduktivní možnosti inteligence jsou takto posíleny o kombinatoriku. Dítě tedy při různých kombinacích předmětů není nuceno pracovat s reálnými předměty a je naopak schopno přihlédnout ke všem možnostem. Dítě zároveň může kombinovat myšlenky a výroky, používá výrokové operace jako jsou implikace, disjunkce, alternativy atd.
Dalším aspektem myšlení osvobozeného od obsahů je ucelená vratnost operací. První formou vratnosti je inverze, která má tu vlastnost, že inverzní operace anuluje výsledek operace původní. Druhou formou vratnosti je reciprocita, neboli symetrie, kdy sloučení původní operace a operace k ní symetrické vede k operaci ekvivalentní. Na úrovni formálních operací dochází ke sjednocení inverzních a reciprokých operací do jediného celistvého systému, vytváří se v podstatě čtyři nové kombinatorické operace – přímá, inverzní, reciproká a inverzní k reciproké.