Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Hledání vlastní identity proti konfúzi rolí :

S příchodem období puberty končí dětství a začíná mládí, rostoucí dítě se musí srovnávat nejen se změnami fyziologickými ale i s novými rolemi sociálními se zřejmými úkoly dospělých, jež na ně čekají. Dělá si především starosti o to, jak se jeví v očích ostatních ve srovnání s tím co cítí.. Úkolem lidského jedince je upevnit si pojetí svého já v okolním světě. Všechny dřívější jistoty se však stávají problematickými, neboť člověk v té době roste nejen do výšky, ale zároveň pohlavně vyspívá a musí se připravovat na nadcházející úkoly dospělého období. Snaží se to, co cítí a to, co je čeká nějak plynule spojit se svými dřívějšími zkušenostmi. Pátrají po novém smyslu kontinuity a totožnosti a musejí přitom probojovávat mnohé z bitev dřívějších let. Bojuje proto s mnohými otázkami nejistoty vlastní identity, tím, jak se jeví v očích svého okolí, hledá své místo, smysl své existence, své poslání. Identita já je tedy spojením vnitřních souvislostí a totožností, které se v jedinci utvářely po celý jeho dosavadní vývoj, s tím, jaký význam a očekávání cítí ze strany druhých.

Nebezpečí konfúze rolí hrozí především těm jedincům, u nichž se již z dřívějška udržují pocity nejistoty ohledně jejich sexuální identity. U mnoha jedinců ohrožuje jejich identitu neschopnost nalézt se v povolání. Často se pak pro udržení vlastní celistvosti identifikují s nějakou silnou skupinou či davem, čímž paradoxně mohou svou totožnost ztratit zcela.

Podle Eriksona v žádném jiném životním cyklu “si nejsou tak blízké příslib objevení sebe samého a hrozby ztráty sebe samého”.. Nebezpečím tohoto období je ztracení se v apatii a cynismu, pokud si dospívající není schopen nalézt vlastní identitu a nahrazuje ji skupinovou identitou, často stereotypní. Nesnášenlivost až krutost (xenofobie) vůči těm, kteří se odlišují barvou kůže, oblečením, či drobnostmi v chování je podmíněna právě obranou vůči konfúzi identity, jsou proto nuceni naprosto dobře smýšlejícím lidem kolem sebe přisuzovat role svých protivníků.

Ideologická mysl tohoto věku hledá spojitost mezi morálkou dítěte a etikou dospělého světa. Hledá proto ujištění v rituálech, vyznáních, programech, v čemkoli, co mu umožní řídit jeho identitu, smysl jeho života i celého lidstva. I adolescentní láska přispívá k ujasňování svého vlastního obrazu tím, že jedinec se projikuje do partnera a pak skrze něj si ujasňuje svůj vlastní obraz.

Nalezená identita pramení z propojení dřívějších totožností, dává dospívajícímu důvěru, že jeho sebepojetí odpovídá tomu, jak ho vnímají druzí...” Musejí být schopni sami sebe přesvědčit, že ti, kdo jsou úspěšní v očekávaném dospělém světě, berou na svá ramena závazek proto, aby byli těmi nejlepšími..”