Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Současně s dozráváním svalové soustavy dítě objeví možnost volit mezi zadržením a pouštěním, objevuje, že o něčem může rozhodovat zcela samo – autonomně. Objevuje svoji vlastní vůli, odlišuje se od ostatních členů rodiny. Experimentuje s jejich vztahy. V tomto období musí být vnější kontrola chování dítěte pevná a ujišťující o jeho hodnotě. Pokud je mu ponechána přílišná volnost, neví si s ní rady, nemá zkušenosti, aby se samo umělo rozhodovat. Pokud je naopak vedeno příliš přísně, rozvíjí se u něho pocity hanby a studu nebo “vzdorovitá nestoudnost”.

Iniciativa proti vině /předškolní období/

V předškolním období se setkáváme s dítětem plným iniciativy, dítě náhle “ vrůstá do sebe sama”, je tvořivé, více milující uvolněnější a bystřejší ve svém úsudku. K autonomii je přidávána vlastní iniciativa, která u dítěte s nadbytkem energie způsobuje podnikání, plánování, činorodost, zdolávání překážek na cestě k cíli tam, kde dříve dítě sahalo spíše po vzdorovitosti. Dítě plánuje, pouští se do nových aktivit, plné snahy o úspěch, ale často zažívá i nezdary. Při všech svých tvořivých aktivitách často neumí odhadnout výsledek, dobré úmysly se mění v katastrofy, je na rodičích, aby ocenili především úmysl, pochválili, co se pochválit dá a v klidu pomohli zlikvidovat škody.

Nebezpečí tohoto stadia tkví v možném vzniku pocitu viny, ať už z vykonaných, nebo pouze zamýšlených činů a cílů, zahanbení při nedostatečným oceněním ze strany dospělých. Je to období, kdy se dítě cítí středem světa a tím také odpovědné za všechny starosti a hádky dospělých. Je velmi důležité a nejen v tomto období, jednoduše dítěti vysvětlovat za co nemůže a snímat z něho neúměrnou vinu, ujišťovat ho o své lásce i když jsme se jako rodiče pohádali, ono za to nemůže.

Snaživost proti méněcennosti /mladší školní věk/

Se vstupem do školy, začíná období, kdy dítě musí zapomenout na svá minulá přání a naděje, jeho fantazie a představivost jsou kroceny a podrobeny zákonům neosobních věcí zejména psaní, čtení a počítání. Je vysoce hodnocena výkonnost dítěte, bez ohledu na to, zda byl úkol pro něho příliš těžký nebo přiměřený. Toto období neznamená přímo sezení ve školní lavici, ale může to být i škola života, dítě se může účastnit na práci dospělých apod. Všechny děti se stávají součástí nějaké systematické výuky, díky níž si osvojují základy technologie, kterou užívají velcí lidé. Poznává účel a produktivitu, učí se vytrvalé a systematické práci, píli. Vytváří v sobě pocit snaživosti, hranice jeho já zahrnuje i nástroje a dovednosti, princip práce ho učí získávat potěšení z práce dovršené díky stálé pozornosti a vytrvalé píli.

Na tomto stupni je dítě ohrožováno pocitem nedostatečnosti a méněcennosti, pokud je hodnoceno přísně “spravedlivě” podle svých výkonů, bez ohledu na své schopnosti či snahu. Jestliže si zoufá nad svými dovednostmi, pokládá se za odsouzené k nedostatečnosti, méněcennosti Takové děti se pak stáhnou zpět do prostředí rodiny, která je na výkony méně zaměřená a i dospělém věku mají zábrany se zapojit do činností ostatních.