Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

6.4.2 Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje

Ačkoli se Erikson pokládá za věrného Freudova žáka, je jeho teorie v mnohém zásadně odlišná, předně nepokládá za důležité biologické maturační faktory, ale zdůrazňuje především společenské, historické a kulturní podmínky vývoje dětí. Člověk je tvor společenský a tak také jeho zdravý vývoj je nutně závislý na zdravých sociálních vztazích v jeho nejbližším okolí, na způsobu výchovy, na tom jak bude úspěšné ve škole

Jeho vývoj je sledem psychosociálních stadií, osmi údobí v životě člověka, v nichž se začleňuje do složitých lidských vztahů. Každé stadium je určeno typickým základním úkolem – konfliktem, až po úspěšném vyřešení takového konfliktu může jedinec zdárně postoupit dále.

Základní důvěra proti základní nedůvěře

V tomto nejranějším období, kdy kojenec neodlišuje sebe od ostatního světa, je velice důležité, aby získalo pocit důvěry v dobro světa. Dítě prožívá různé libosti v tom jak dobře spí, jí, jak zdravě vyměšuje. Osoba, která o něj mateřsky pečuje, poskytuje kojenci zážitek bezpečí, z uspokojení základních potřeb, pokud je její chování předvídatelné, pokud se pravidelně opakuje. Vypracovává si dítě určité vnitřní jistoty. Tato jistota, základní důvěra, vzniká spojením vnitřního souboru pamatovaných a předvídaných vjemů a představ se souborem vnějších skutečností. Protože v této době, jak jsme již uvedli, ještě dítě neodlišuje sebe od okolního světa, i základní důvěra se vytahuje jak na okolí tak i na sobe samého. Kojenec se učí důvěřovat i sobě .Tato základní důvěra mu pomáhá vytvořit si účinné způsoby chování ke zvládání nepříjemností jeho života, jako je růst zubů, hlad a další. Mezi jeho první sociální výkony patří, že dovede nechat zmizet matku z dohledu bez nadměrných pocitů úzkosti nebo hněvu, protože se stala jeho vnitřní jistotou

Úkolem tohoto stadia je obhájit základní důvěru proti pocitu strádání, opuštěnosti, nostalgie po ztraceném ráji.

Autonomie proti studu a pochybám :

Stud jako takový bývá velice časně překryt pocitem viny. Stud znamená, že člověk si je vědom toho, že je vystaven pohledům okolí, že je viditelný, ačkoli na to není připraven. Těmto pocitům odpovídá tendence zakrýt si tvář, není - li v silách jedince zabránit světu, aby se díval na něj, přeje si alespoň vlastní neviditelnost.

Postupně se dítě se vzrůstající obratností pouští do nových činností jako chůze, mluvení a objevuje možnost ovládání vyměšování. Zjišťuje, že může něco “zadržovat” nebo “vypouštět”, a že to má dalekosáhlé důsledky v sociálních vztazích. S tímto uvědoměním si, že má přední a zadní stranu, souvisí vznik pochybností. Na zadní stranu, si dítě nevidí a přesto si je vědomo její existence. V tomto období je spojována s funkcí svěračů a produktů střev, vůči kterým je věnována velká pozornost okolí. Dítě pokládá tyto produkty střev za docela přirozené, zatímco jeho okolí je pokládá za něco zlého. Tím vzniká spojení pocitu něčeho špatného s tím, co nechává za sebou a je položen základ pro pozdější pochybování.