Otázky ke zkoušce

obecná charakteristika:

• čistky, mnoho lidí vyloučeno z podílu na moci, přicházejí noví

• tzv. „sociální kontrakt“ - uspokojení materiálních potřeb a sociální jistoty obyvatel výměnou za rezignaci na politické dění a nevměšování

• důkazem stabilizace režimu byly volby v listopadu 1971

• sociální kontrakt přijat .. následky: lidé se stahují do soukromí, apatie, relativní spokojenost s materiální úrovní života

• v druhé polovině 80. let pronikají informace ze zahraničí (v zahraničí vyšší živ. standart), navíc extenzivní model růstu naráží na svoje meze, takže je složitější sociální kontrakt naplňovat

• další zdroje nespokojenosti - ničení životního prostředí

• vývoj v SSSR situaci také komplikuje - M. Gorbačov prosazuje politiku „perestrojky a glasnosti“, která je pro české komunisty stěží akceptovatelná

politologická typologie:

• samotný normalizační proces je poměrně složité období co se týče zařazení - blíží se totalitnímu modelu

• konkrétněji můžeme uvažovat o tomto období jako o:

• raném posttotalitarismu (slabší postavení vůdce, blízkost klasické totalitě)

• kvazitotalitárním posttotalitarismu (povolené organizace bez vlivu, ostatní rozbíjeny)

• druhou fázi je možno identifikovat jako zamrzlý posttotalitarismus

• reálný vývoj společnosti je jiný než ideologický cíl

• omezení moci vůdce

• u některých skupin stále požadována deklarace podpory režimu (mobilizace)

• závěrečná fáze měla v bývalých republikách SSSR podobu zralého posttotalitarismu, u nás nikoli

rozvržení mocí:

• jednotná státní moc

• model federativní republiky

• na federální úrovni Sněmovna lidu (200 členů, bývalé NS) a Sněmovna národů (150 členů), dále Česká a Slovenská národní rada (200 a 150 členů)

• čistky: rezignace 122 poslanců, prodloužení volebního období, tak aby proběhly volby až se situace stabilizuje

• jednomandátové obvody, 1 kandidát, stanoveny počty poslanců jednotlivým stranám, organzacím atd.

• předseda FS až do konce režimu: Alois Indra

• předsedové vlád: O. Černík -> L. Štrougal -> L. Adamec

• ústavním zákonem odvolán L. Svoboda (1975), prezidentem zvolen G. Husák (až do prosince 1987 i generální tajemník ÚV KSČ)

• činnost normalizačního aparátu výkonné moci seopírala o:

1. nomenklaturu a kádrové pořádky

2. propracovaný byrokratický aparát

• minimální personální změny v následujících obdobích

• v druhé polovině 80. let volá část výkonné moci po omezených ekonomických reformách

• ústavní soud stále nevytvořen (ačkoli Ústava jej předpokládala)

• soudní procesy se nevyužívaly k mobilizaci jako dříve, naopak jsou „tutlány“

• opozice postihována jinak - zásahy do soukromého života, propuštění ze zaměstnání atd.

politické stranictví:

• hegemonní strana KSČ

• další strany - ČSL a ČSS, systém však nesoutěživý

• čistky v KSČ - několik křídel, stranické špičky postupují společně a provádí čistku „shora“

• reformisté postupně vytlačováni, použit diferencovaný přístup (někteří vyloučeni rovnou ze strany, někteří jen z ÚV, někteří zatím zůstali)

• r. 1970 výměna stranických legitimací - každý byl buď vyloučen, vyškrtnut nebo mu byla vydána nová legitimace; masivní akce, vyloučeno či vyškrtnuto více jak 300 tisíc lidí

• Poučení z krizového vývoj ve straně a společnosti po XIII. sjezdu (1970) - oficiální výklad událostí roku 1968, zdůvodnění voj. zásahu, stanovení mezí budoucího vývoje

• vrchol normalizačního procesu - XIV. sjezd KSČ v květnu 1971