Otázky ke zkoušce

Komunistická strana Československa

60. léta znamenala generační a ideový střet uvnitř strany; opozici proti Novotnému vedla kulturní a vědecká pracoviště, vysoké školy, Svazy spisovatelů, Dubček a Biľak

klíčová úloha XIII. sjezdu KSČ: střet Novotného se Šikem stran koncepce ekonomické reformy

1/1968 Novotný rezignuje na post generálního tajemníka a jeho úřadu se ujímá Alexander Dubček

reformní proces se Straně nepodařilo udržet pouze v intencích vysoké politiky, avšak víceméně zasáhl celou společnost

Akční program KSČ proklamoval heslo socialismus s lidskou tváří

21. 8. 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy

22. 8. 1968 byl urgentně svolán XIV. tzv. Vysočanský sjezd, který zvolil nový ÚV, odsoudil agresi Varšavské smlouvy a vyzval k okamžitému odchodu cizích vojsk > zasedání ÚV KSČ 31. 8. 1968 prohlásilo Vysočanský sjezd za neplatný a vydalo souhlas s okupací země

45. Pražské jaro 1968 a tzv. socialismus s lidskou tváří

Obrodný a reformní proces ve společnosti i komunistické straně v průběhu 60. let stále nabýval na síle a A. Novotného již nemohla zachránit ani Moskva. V lednu 1968 Novotný odstupuje a jeho místo zaujímá A. Dubček, který byl akceptovatelný jak pro reformní proud (Černík, Hendrych, Smrkovský, Šik,Vodsloň atd), tak pro Moskvu. Prezidentem ČSSR se v dubnu stává generál L. Svoboda. Soustředění KSČ na personální otázky však přineslo také ztrátu kontroly nad společenským pohybem, což vedlo k radikalizaci české, méně už slovenské veřejnosti. Dokonce i některé okresní výbory KSČ začínaly ignorovat zažité principy demokratického centralismu a tento trend se rychle přenášel i do ostatních politických a společenských organizací NF. Vznikly opoziční seskupení K231 (klub bývalých politických vězňů), KAN (klub angažovaných nestraníků), Klub nezávislých spisovatelů jako náznaky destrukce monopolu KSČ a kroky k pluralitnímu systému. Zastánci dogmatismů, kteří se vývoji Pražského jara snažili zabránit, byli zatlačeni do pozadí. Patřili k nim zejména V. Bilak, A. Indra a D. Kolder.

Za této situace se zajímavým dokumentem stává „Akční program KSČ“, který měl představovat onen „socialismus s lidskou tváří“. Jeho teze měly zdůraznit specifičnost čs. cesty budování socialismu v průmyslově vyspělé zemi, odpor vůči mechanickému přejímání cizích vzorů, kritiku centralismu, byrokracie a identifikovat osoby odpovědné za chyby minulosti. Hlavní teze Akčního programu:

• Vytvářet prostor pro společenskou iniciativu

• Garance zájmového pluralismu na bázi NF

• Umožnit demokratickou diskusi

• Realizovat ideu čs. federace

• Dosažení intenzivního růstu ekonomiky

• Otevření čs. ekonomiky světu

• Rozšíření práv pracujících podílem na řízení

• Svoboda sdělovacích prostředků

Akční program byl pokusem o „třetí cestu“ – socialismem s lidskou tváří, který reflektoval i obdobné dobové trendy v západní Evropě. Vnitřní rozporuplnost reformního tábora spočívala na jedné straně v podporování tendencí Pražského jara, které mu vynesly politickou převahu, na straně druhé se snažil zabránit nekontrolovatelnému přerůstání tohoto procesu. Socialismus s lidskou tváří odmítá stalinské metody, diktaturu proletariátu a rigidní etatismus, ale zároveň hledí s nedůvěrou na individualismus a volný trh, tedy klíčové atributy kapitalismu.