Otázky ke zkoušce

42. Povaha komunistického režimu, česká specifika.

• hlavním nositelem moci dle ústavy vláda, reálně – Ústřední výbor KSČ (ÚV KSČ) a jeho první tajemník

• vnitřní struktura ÚV KSČ přímo kopíruje strukturu ministerstev

• ČSR vázána linií SSSR, rozhodující mocenské struktury tak leží nejen mimo ústavní orgány, ale také mimo stát

• etapizace 1948 – 1968:

  • nejrepresivnější fáze režimu (1948 – 1953): vedoucí role Strany, mobilizace společnosti, ideologizace ve všech společenských spektrech, limitovaný pluralismus (fakticky pluralismus vyloučen a potírán), vůdcovský princip (idea vůdcovství, „zbožštění malého českého Stalina Gottwalda“), izolace od západu („Železná opona“), série soudních procesů s „nepřáteli“ zřízení, klasická totalitní perioda (Linz - „kvazi-totalitní perioda“)

  • období přechodné, stále silně represivní (1953 – 1958): kvazi-totalitní a konzultativně posttotalitní perioda, vedoucí role Strany nepoškozena, prominentní role byrokratických skupin – stranický a úřednický aparát, zájmové skupiny odborníků pod kontrolou Strany

  • fáze uvolnění (1958 – 1968): kvazi-pluralistický posttotalitarismus, větší míra skupinového konfliktu, větší interakce mezi vůdci a zájmovými skupinami a pravděpodobnost většího vlivu skupin na politický proces, ostré spory stranických frakcí, jejich lídrů, názorové rozdíly, kritika politických rozhodnutí i samotné oficiální politiky

  • demokratizující se posttotalitarismus (1968): politické skupiny předchozích let se institucionalizují, hrají v procesu významnou roli, centrálně řízené změny vypracované a navržené stranickými představiteli i spontánní síly „zdola“ disponující svobodou projevu, požadavky na změnu dosavadní politiky, „socialismus s lidskou tváří“, konec – srpen 1968

• etapizace 1969 – 1989:

  • 1969 – počátek 70 let: čistky (zasáhly až půl milionu lidí), během čistek se uprázdnila řada postů – možnost získat lepší postavení jako odměnu za přizpůsobení se nastaveným pravidlům a režimu, konsolidace režimu, normalizace, „sociální kontrakt“ (sociální jistoty a uspokojení materiálních potřeb výměnou za rezignaci lidí na politické dění; snaha přimět občany k souhlasu s tímto „kontraktem“ zastrašováním, slibem vyšší životní úrovně, odříznutím od nezávislých zdrojů atp.), ukončena činnost všech skupin aktivní opozice

  • první čtvrtina 70 let – druhá polovina 80 let: „zamrznutí“ režimu, který je udržován jen pomocí mechanismů vybudovaných v předchozí fázi, od roku 1972 de facto normalizační režim (stabilní fáze), daří se udržovat „sociální kontrakt“, občané se stahují do soukromí, materiální úroveň roste, lidé nedávají nespokojenost otevřeně najevo, snaha minimalizovat přísun alternativních informací

  • závěr 80 let – 1989: přestává fungovat dosavadní model uspokojování materiálních potřeb, stoupá dynamika společnosti, ze zahraničí proniká více informací, vyčerpala se možnost extenzivního ekonomického růstu, představitelé režimu se dostávají do neřešitelné situace (potlačování reforem režim nemůže dále udržet, ale reformace ohrožuje jeho trvání), stranické vedení také ztrácí jistotu podporu v souvislosti s perestrojkou Moskvy