4+

(hydrofilní „hlavičky“) směřují na povrch filmu, hydrofobní mastné kyseliny 
orientovány směrem dovnitř filmu – toto uspořádání biomembrán je vzhledem 
k hydrofilnímu charakteru prostředí (H2O) termodynamické 

-  za určitých okolností se mohou tvořit také spontánně (autoorganizací) → ze suspenze 

fosfolipidů lze při jejich určité koncentraci a za určité teploty uměle připravit stabilní 
měchýřky, které jsou tvořeny jednou dvojitou vrstvou molekul – tzv. lipozomy 

-  lipozomy: mohou do nich být uzavřeny různé chemické látky  

→ vzhledem k jejich schopnosti splývání s plazmatickou membránou lze díky nim do 
buněk cíleně vpravovat např. antibiotiky nebo molekuly DNA, jež by se za normálních 
okolností do buněk nedostaly 

2/ biomembrány: bílkoviny – v biomembránách je jich celá řada (ve většině biomembrán 
desítky až stovky různých bílkovin) 

-  membránové proteiny většinou mají globulární tvar 
-  plní řadu úloh (některé mají enzymatickou aktivitu, jiné fungují jako receptory či 

transportní proteiny) 

-  mimo jiné také interagují s fosfolipidy a mezi sebou navzájem 
-  v závislosti na jejich chemickém charakteru se mohou:  

a)  různě zanořovat do fosfolipidové dvojvrstvy nebo jí procházet celou → 

transmembránové ~ penetrující ~ integrální proteiny 

b)  hydrofilními integracemi vázat na polární části lipidů a proteinů, jež jsou zanořeny 

v membráně → periferní proteiny 

-  některé proteiny spojeny s membránovými lipidy i kovalentní vazbou 

(pokračování biomembrány obecně) 

-  díky tomu, že do biomembrán jsou zanořeny různé typy bílkovin, připomínají mozaiku 

→ „mozaikový model biomembrán“ 

-  z hlediska spektra lipidů i proteinů jsou vrstvy bimolekulárního filmu vůči sobě