4+

regulaci aktivity a chování buněk, pro komunikaci mezi buňkami navzájem 

-  umožňuje, aby se buňky chovaly jako otevřené systémy 
-  nezbytná pro regulovaný tok látek, energie a informace mezi buňkami a okolím 
-  je výrazně asymetrická (jak ve spektru fosfolipidů, tak membránových proteinů) 
-  pokud se vyskytuje sacharidová složka glykoproteinů a glykolipidů, vždy je umístěna 

na vnější straně (směřuje do okolí) 
 

-  buňky prokaryont, rostlin a hub: 
-  mají vně plazmatické membrány buněčnou stěnu 
-  mezi buněčnou stěnou a plazmatickou membránou se nalézá tzv. periplazmatický 

prostor, kde se uskutečňují některé z metabolických procesů 
 

-  buňky živočichů:  
-  sacharidové řetězce glykoproteinů a glykolipidů tvoří vně plazmatické membrány 

„vrstvičku“ označovanou jako glykokalyx ~ buněčný (vnější) plášť 

-  díky glykokalyxu není tato membrána strukturálně ostře oddělena od vnějšího okolí 
-  na glykokalyx napojeny další molekuly, jež jsou řazeny k tzv. extracelulární matrix (viz 

dále) 

-  biologický význam glykokalyxu není zcela uspokojivě vysvětlen (snad určuje 

povrchový náboj buněk nebo chrání membránu před účinky extracelulárních enzymů 
či vyjadřuje určitou specifitu buněk, neboť různé typy buněk mají odlišné složení 
glykokalyxu) 

-  na vnitřní straně plazmatické membrány jsou vždy připojeny periferní proteiny 

(spektrin apod.), které jsou dále napojeny na cytoskelet → také zde není strukturálně 
ostrá hranice 

-  podobně jako další biomembrány vytváří tzv. permeační bariéru (nepropouští ionty, 

molekuly polárního charakteru a velké molekuly) 
→ nedovoluje unikání molekul z buňky a vnikání jakékoliv látky do buňky 
→ je selektivně propustná ~ semipermeabilní 
→ v průběhu evoluce se vyvinuly řada mechanizmů umožňujících a uskutečňujících 
tuto selektivní propustnost – obecně se tyto mechanizmy označují jako membránový 
přenos 
-jako hlavní vykonavatel slouží proteiny