4+

energie 

-  realizují regulovaný přechod látek mezi okolím a buňkou a také mezi jednotlivými 

kompartmenty v buňce 

-  mimo jiné hrají také nezastupitelnou úlohu v signálních drahách (obsahují receptory 

pro chemické signály) – důležité např. při komunikaci mezi buňkami u 
mnohobuněčného organismu 

-  biomembrány plní jak určitý princip strukturní organizace buňky, tak i princip funkční 

(membránový princip je jedním ze základních principů funkční organizace buňky) 
 

-  PROKARYONTA: membránové struktury v podstatě omezeny pouze na plazmatickou 

membránu → plní prakticky všechny membránové funkce (tylakoidy, mezozomy – 
výjimkamy – nejsou u všech prokaryontních buněk) 
 
 

-  EUKARYONTA: membránové funkce u nich rozděleny mezi specializované 

kompartmenty → specializované membránové struktury (např. Golgiho aparát) 
zřejmě evolučně odvozeny z plazmatické membrány 

-  základní chemické komponenty biomembrán  

o  lipidy a bílkoviny (vzhledem k hmotnosti je jejich vzájemný poměr u většiny 

biomembrán 1:1; vzhledem k počtu molekul nicméně na jednu bílkovinu 
okolo 50 molekul lipidů) 

o  v menší míře jsou zastoupeny také sacharidy ve formě glykoproteinů (→ jsou 

navázány na bílkoviny) nebo ve formě glykolipidů (→ jsou navázány na lipidy) 

1/ biomembrány: lipidy – buď ve formě fosfolipidů nebo sterolů; pro stavbu biomembrán 
důležitá polarita fosfolipidů (na jednom konci hydrofobní skupiny mastných kyselin, na 
druhém konci hydrofilní část molekuly s polárními skupinami jako –OH, -COO apod.) 

-  díky polaritě fosfolipidů vzniká ve vodném prostředí jejich souvislá dvojvrstva – tzv. 

bimolekulární film 

-  bimolekulární filmy: 
-  fosfolipidy jsou orientovány ve 2 vrstvách kolmo k ploše membrány → hydrofilní části