7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie

ubývání, zhruba o 10% mezi 20. a 60. rokem života. Úbytek fyzických možností je v dospělosti významně svázán s 
tělesnou aktivitou.  

Percepce - Smysly dosahují největších schopností v časné a střední dospělosti. V 2. polovině dospělosti člověk sám 

zaznamenává zhoršování smyslových schopností, jde o poměrně malé změny. Nejdříve se stárnutí projeví na oční 
čočce, která již od mládí ztrácí pružnost kvůli zvyšování obsahu minerálních látek, čímž oko postupně přichází o 
schopnost pozorovat blízké předměty. Sítnice je nejcitlivější okolo 30. roku života. K výraznějšímu zhoršování zraku 
dochází od 40. roku života, kdy mají lidé kvůli zvyšující se mineralizaci čočky sklon k dalekozrakosti. Dochází také ke 
zmenšování zornice a tím ke zhoršení vidění za špatných světelných podmínek. Ke zhoršování sluchu dochází 
bujením vaziva, se zvyšujícím se věkem klesá schopnost vnímat vysoké tóny (z 18 000-20 000 herzů u 20letých na 
zhruba 10 000 hz v 50-60 letech). Zřetelné zhoršování schopnosti vnímat vysoké tóny začíná již po 25. roku života, 
výraznější jsou tyto degenerativní změny po 50. Stárnutí ostatních smyslů můžeme pozorovat až později. Od 50. 

roku života se zhoršuje chuť, především schopnost rozeznat jemné chuťové rozdíly. Čich se začíná zhoršovat 
nejpozději za všech smyslů. (Viditelnost 400 - 800 nm, slyšitelnost 16 Hz - 20 000 Hz.) 

Kognitivní vývoj - Výkonnost inteligence dosahuje vrcholu okolo 30. roku života, poté zůstává až do 50-60 let 

poměrně stabilní. Některé schopnosti pak rostou i do pozdní dospělosti. Naproti tomu krystalická inteligence, která 
vychází ze schopnosti zapamatovat si a v budoucnu využít nějakou informaci, stoupá po celé období dospělosti a u 
některých lidí také ve stáří. To odráží také schopnost řešení praktických problémů, které vrcholí mezi 40. – 60. 
rokem života.