7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie

 
Bipedie = pohyb po 2 končetinách. Kromě člověka se vyvinul i u jiných obratlovců (primáti), trvalá chůze po 2 

je však typická jen pro zástupce podčeledi Homininé. U člověka je bipedie habituální proces - děti se vzpřímené chůzi 
učí několik let. V porovnání s bipedií šimpanzů je úderový krok člověka energeticky méně náročný. S tím souvisejí 
morfologické a funkční úpravy pohybového aparátu člověka. Nejvýznamnější jsou změny na páteři, pánvi a kloubech 
dolní končetiny. Konstrukční změny nezbytné ke vzpřímení však s sebou přinesly i některé nevýhody - komplikovaný 
porod, náchylnost ke kýlám a onemocnění pohybového a oběhového systému. 
 
domněnky o vzniku lidské chůze - Existuje mnoho teorií o vzniku bipední chůze, ale hodně z nich předpokládá u 
nejstarších homininů existenci vlastností, které by vznikaly až mnohem později - např. teorie o vrhání zbraní, 
přenášení nákladů na dlouhé vzdálenosti nebo pozorování lovených zvířat. Zatím nelze určit faktory, které způsobily 
vznik bipedie.  
Příčiny vzniku bipedie - Vznik bipedie byl nejvíce spojen se změnami v chování a sociální struktury a také se změnami 
v ontogenezi. Ačkoliv v současnosti existuje množství fosilních nálezů, včetně otisků stop, zůstává obraz vývoje 
dvounohé chůze u lidí stále nejasný. Je velké množství hypotéz, jak a proč ke vzpřímení došlo. Jednoznačné řešení 
však není.Bipedie musela vzniknout v ekosystémech, ve kterých nebyl vysoký predační tlak, protože nejstarší 
hominini nebyli výkonní běžci. Prostředí muselo poskytnout vhodné a bezpečné útočiště a současně muselo být 
přehledné. Takovým prostředím jsou polootevřené ekosystémy (lesostepi, galeriové pralesy s výkyvy klimatu).