7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie

 
Během každé kmitavé fáze se těžiště posouvá k noze, která podepírá trup. Tendence těla hroutit se v místě, kde 

není podepřeno dolní končetinou, je vyvážena kontrakcí svalů (musculus gluteus medius et minimus) na protilehlé 
straně. 

Stehenní kost šimpanze nesměřuje svým dolním koncem k ose těla, ale je spuštěna téměř kolmo dolů. V 

důsledku toho stojí šimpanz rozkročeně. Jeho hýžďové svaly potřebné k držení rovnováhy nejsou tak vyvinuté a 

během chůze po 2 musí šimpanz posouvat tělo ze strany na stranu, aby přenesl těžiště nad tu končetinu, kterou se 
podpírá. 

Lidoopi, stejně jako lidé, pokládají při chůzi na zem celé plosky nohou (pata - prsty).  
U člověka udeří pata o zem dříve než jiná část chodidla.  
Šimpanz však při čtyřnohém i dvounohém pohybu pokládá patu a laterální okraj střední části chodidla na zem 

kvůli pokrčeným kolenům současně. Prsty však opouští podložku až jako poslední. Stejně je tomu tak i u člověka. 

 
16. Anatomické změny na těle člověka v souvislosti s vertikalizací a habituální bipedií. 

Adaptace k bipedii se projevily na celém lidském těle - na kostře i na měkkých tkáních. Přinesly nejen pozitivní, 

ale i negativní změny. 

Lidský dvojkrok je plynulým sledem pohybů. Zahrnuje fázi kmitavou (swing phase) a fázi postojovou (stance 

phase), při kterých se jedna končetina střídá s druhou. V kmitavé fázi se dolní končetina nejprve odrazí, přičemž 
palec opouští podložku jako poslední. Poté se dolní končetina zhoupne pod trup a mírně se pokrčí. Jakmile je 
chodidlo opět v kontaktu se zemí, nejprve patou, celá dolní končetina se narovná. Úderem paty o zem začíná 
postojová fáze, při které zůstává končetina natažená a stává se oporou pro trup, zatímco druhá končetina prochází 
kmitavou fází a tělo pokračuje v pohybu vpřed.