7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Emoce a socializace - velmi důležité blízké vztahy k rodině a přátelům. Těchto kontaktů však po 70 letech ubývá -
vrstevníci začínají umírat a lidé více váhají s navazováním nových kontaktů.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace je v současnosti střední délka života mužů v české republice 73,45 let, u
žen 79,67 let. Od roku 1990 přitom došlo k růstu SDŽ o 5 let u mužů a 4 roky u žen. Nejčastějšími příčinami smrti
byly: kardiovaskulární choroby (53%, nejvíce ischemická choroba srdeční s 26%), maligní nádory (28,4%, nejvíce
rekta a konečníku), nemoci trávicího traktu (4,5%) a úrazy (6,5%)
15. Hominizace – definice pojmu, somatické faktory hominizace, hlavní etapy
hominizačního procesu; vznik habituální bipedie, srovnání se šimpanzi, domněnky o
vzniku lidské chůze.
HOMINIZACE (polidštění) - Změny v evoluci čeledi Hominidae (orangutani, gorily, šimpanzi, lidé), které podmiňovaly
a rozvíjely znaky typické pro fylogenetickou linii, která vedla od miocenních lidoopů (driopitéků) k modernímu
člověku.Komplexní proces, který zahrnuje všechny aspekty biologické - od genetických po somatické, chování,
ekologii, sociální strukturu i kulturu.Interpretace procesu je velmi široká a v jednotlivých oborech věd se velmi liší
(rozdíly zejména mezi biology a badateli ze sociálních a historických věd). Hominizace je proces, který zahrnuje
změny morfologické, genetické, fyziologické, i změny v chování, sociální organizaci a v kultuře. Proces změn, které
se postupně objevovaly během vývoje od miocénních lidoopů až po moderního člověka.
Současné pojetí hominizačního komplexu - Klíčovým momentem byl vznik bipedie, který zásadně změnil vlastnosti
lidského těla, lidské reprodukce, chování homininů a jejich sociální struktury. Také se vytvořily předpoklady
k progresivnímu vývoji mozku a nástrojové činnosti. Důležité byly změny v termoregulaci prvních homininů. Výkonná
termoregulace dovolila hominidům aktivitu v době, kdy ostatní potravní konkurenti museli odpočívat ve stínu kvůli
přehřátí. To jim umožnilo rozvinout všežravost a uplatnit efektivní používání nástrojů, využívat komunikace a činnost
mozku, paměť a analytické myšlení. První homininé se tak postupně ekologicky odlišili od předků šimpanzů a ovládli
novou ekologickou niku. Postupně se stala výkonnou bipední chůze, doplňovaná občasným šplháním. Velký význam
měly i faktory ekologické – sezonnost v množství a dostupnosti potravních zdrojů a vody, teplotní výkyvy,
strukturální změny v ekosystémech a zvětšený predační tlak v období sucha.
Základní faktory hominizace: Faktory hominizace se mohou rozdělit na biologické, biosociální a biosociálně kulturní.