7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Brodiví lidoopi: Při brodění za potravou se časní homininé mohli zvedat na zadní, jako to dělají i současní
lidoopi. Ponořené části těla ale byly vodou nadnášeny, takže se snížilo nefyziologické zatížení pánve a dolních
končetin a dvojnohá chůze byla snazší. Pro pohyb ve vodě jsou přitom v mnoha ohledech výhodnější delší zadní
nohy, které tak mohly být přírodním výběrem prodlouženy, takže se již nehodily pro kvadrupední pohyb.
Homininé se poté začali pohybovat bipedně i na souši.
Stromová bipedie: lidská bipedie vychází z brachiace v korunách stromů. Z ní se vyvíjela přes stádium, kdy si
lidští předci dvounohou chůzi ulehčovali závěsem na rukou, podobně, jako je to možné vidět i u současných
orangutanů.
Lokomoce primátů:
Lokomoci primátů můžeme rozdělit na pronográdní (s převažující horizontální pozicí trupu) a
antipronográdní (s výraznou nebo převažující vertikální pozicí trupu).
Antipronográdní lokomoce je lidská bipedie, lokomoce gibbonů, orangutanů.
kombinovaná antipronográdní lokomoce je pak typická pro šimpanze, kde se poloha trupu pohybuje mezi
šikmou a vertikální podle daného lokomočního typu.
Z biomechanického hlediska rozeznáváme 5 základních lokomočních typů: stromovou kvadrupedii, pozemní
kvadrupedii, vertikální lpění a skákání, stromovou nebo kombinovanou antipronográdní lokomoci a bipedii.
Srovnání se šimpanzem - Trup šimpanzů bonobo je v kyčlích nakloněný dopředu, trup člověka je postaven
vertikálněji. Kolena bonobů jsou při bipedním postoji v úhlu 100˚. U člověka je úhel v kolenních kloubech při stoji
170˚. Sklon trupu u šimpanze posouvá jeho těžiště před kyčelní klouby. Při bipední chůzi musí mít součet sil
působících na nohu vertikální směr a být v jedné linii s těžištěm těla. Z tohoto důvodu je noha na zemi umístěna
vertikálně pod tělesným těžištěm. Šimpanzi toho mohou dosáhnout jen tak, že během postojové fáze drží koleno
před kyčelním kloubem. Šimpanz proto nemůže vypnout dolní končetinu v kolenním kloubu a je nucen stát v lehkém
podřepu. Na to, aby se udržel ve vzpřímeném postoji, musí vynaložit velkou svalovou sílu. Kolenní kloub člověka je v
natažené pozici během postojové fáze pevný, čímž snižuje energetickou spotřebu na udržení těla ve vzpřímené
poloze.