7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie

Noha člověka je k bérci připojena v pravém úhlu a vytváří opěrný podstavec k celému tělu. Zánártní kosti tvoří až 

polovinu délky nohy a jsou mohutné. U šimpanze tvoří zánártní kosti pouhou pětinu délky nohy.  

Hmotnost těla se u člověka rozkládá přes kost hlezenní a kost loďkovitou směrem k hlavičce 1. metatarzální 

(nártní) kosti, hlavičce 5. metatarzální kosti a k hrbolu patní kosti. Mezi těmito opěrnými body je vytvořena příčná a 
podélná klenba. Obě klenby slouží k odpružení chodidla při chůzi, působí na nerovnostech jako tlumiče nárazů a 
brání stlačení měkkých struktur v chodidle (svalů, cév a nervů). Udržení příčné a podélné klenby nohy je závislé na 
tvaru zánártních kostí, způsobu jejich skloubení a na vazech a svalech nohy. Příčná i podélná klenba nohy způsobuje, 
že na otisku chodidla na podložce je zřetelné vykrojení. U šimpanzů, kteří se bipedně pohybují méně často než lidé, je 
klenba nohy mnohem plošší.  

  Palec - Základní rozdíl mezi nohou lidoopa a člověka spočívá v palci.Palec nohy člověka je oproti ostatním prstům 

nohy dlouhý a silný a je umístěný souběžně s osou nohy spolu s ostatními prsty. V této ose se může kývat nahoru 
a dolů, jeho pohyb do stran je však silně omezen. Palec šimpanzů může přejít do opozice vůči ostatním prstům.Zbývající prsty nohy člověka jsou malé a krátké. Články prstů lidoopů jsou zakřivené, u člověka jsou téměř rovné. 

  Horní končetina - S výjimkou útlého dětství ztratila horní končetina u člověka většinu lokomočních funkcí. Došlo k 

jejímu zkrácení, na kterém se podílelo hlavně předloktí. Jde zřejmě o funkční přizpůsobení. U lidoopů se horní 
končetina podílí na lokomoci, lidé ji využívají k manipulaci. Z této činnosti vyplývá i svalnatost hor. konč. - u 
lidoopů mnohem svalnatější.