7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie

  Savanová hypotéza: hlavním důvodem k bipedii - ústup lesů a šíření savany vlivem klimatických změn v průběhu 

pliocénu. Zatímco předkové šimpanzů a goril se stáhli na západ spolu s lesními porosty, předchůdci člověka 
zůstali ve V Africe a stromový způsob života opustili.

 Tato hypotéza byla v závěru 20. století velmi populární.

Předpokládalo se, že právě vznik Velké příkopové propadliny byl důvodem, proč došlo k oddělení šimpanzích a 
lidských předků. Rozsáhlé údolí mohlo fungovat jako neprostupná přírodní bariéra, takže se původně jednotná 
populace hominidů rozštěpila a obě linie se začaly vyvíjet zcela samostatně.

  Obrana před predátory: Předchůdci člověka přešli k dvounohé chůzi, aby v savaně snáze dohlédli nad vysokou 

trávu a dříve si všimli případných predátorů. V současnosti se však ukazuje, že první bipední hominidé nežili v 
otevřené savaně, ale v lesnatém prostředí.

  Termoregulace: V prostředí východoafrické savany je výhodnější chůze po 2 než po 4, protože je tak slunečním 

paprskům vystavena mnohem menší plocha těla.

  Úspora energie: předpoklad, že chůze po 2 na zemi je energeticky méně náročná než chůze po 4. Problémem je, 

že bipední chůze je energeticky nenáročná u moderního člověka, zatímco u prvních homininů mohla být naopak 
mnohem náročnější.

  Vodní lidoopi:Část tehdy žijících hominidů začala využívat mělké pobřežní vody, kde jako zdroj potravy sloužily 

ryby i bezobratlí. Ve vodě bylo jednodušší zůstávat v klidu ve svislé poloze, čímž se usnadnilo nejen dýchání, ale 
také krmení. Tak došlo k přestavbám kostry, které na souši umožnily bipední chůzi.