7. až 14. Ontogeneze, 15. Hominizace, 16. Bipedie, 17. Somatometrie

Komunikace a socializace - V raném dětství řeč zdokonaluje po všech stránkách. Výslovnost se očišťuje a přibližuje se 

výslovnosti dospělé. Dítě se učí používat propracovanou gramatiku, zvládá třeba podřadné věty. Předškolní dítě 
komunikuje s ostatními a zájem o mluvenou řeč s věkem dále roste. Často také mluví samo k sobě, což mu 
umožňuje lépe kontrolovat své činy. S rostoucím věkem hlasité „příkazy“ ustávají (kolem 4 – 5 let) a dítě k sobě 
promlouvá pouze v duchu. Komunikace se sourozenci a vrstevníky je velmi důležitá pro osobní rozvoj a její podoba 
ovlivňuje vztahy v budoucím životě. V souvislosti s rozvojem verbálních schopností je interakce se sourozenci a 
vrstevníky více verbální, ubývá dotykové interakce. V předškolním věku dochází k výraznému rozvoji sebeovládání 
(sociální kontroly či svědomí), dítě se například učí počkat a neřídit se okamžitým impulzem, více ovládá své pocity, 
utlumí okamžitou reakci a přehodnocuje ji, dokáže pocity lépe vyjádřit. Společně s těmito pokroky se dítě také 
zlepšuje ve schopnosti vnímat a rozumět pocitům ostatních lidí, tj. zlepšuje svou schopnost empatie. Důležitá je pro 
rozvoj osobnosti a schopností dítěte hra. V předškolním věku je dítě konečně schopno si hrát společně s druhým 
dítětem (společná a kooperativní hra), ne vedle něj jako doposud. Prostřednictvím hraní si dítě procvičuje fyzické 
schopnosti (učí se ovládat svalstvo a koordinovat své pohyby), smyslové vnímání a učí se interagovat s ostatními 
dětmi. Způsoby hraní odrážejí vývoj dítěte. V předškolním věku, a snad již u kojenců a batolat, se také objevují 
známky pohlavních rozdílů v chování, diferencují se mužské a ženské role.