Pedagogika - stará 3

Johann Friedrich HERBART (1776 – 1841) – Německo

- filosof, psycholog a pedagog  analyzoval v.-v. proces, a tím hodně ovlivnil vých. praxi

- vých. cíle rozlišuje na nezbytné (charakter, rozvoj aktivnosti a mnohostranných zájmů) a možné (ke konkr. povolání) - proces výchovy člení do tří oblastí:

vedení = regulace současného chování j.(autorita + láska k žákovi)

vyučování - 4 fáze: jasnost, asociace, systém, metoda (využití v praxi)

mravní výchova - vnitřní svoboda, právo, spravedlnost atd., velký důraz

- kritizoval (i dnešní) nedostatky škol - hodně žáků ve třídě, formalizovaná výuka --- vychovatel by měl být spojovatelem mezi školní a rodinou výchovou

Lev Nikolajevič TOLSTOJ (1828 – 1910) - Rusko

- tvůrce ruské "pedagogiky srdce" - citový vztah učitele k žákům

- autor čítanek a slabikářů

- zdůrazňuje svobodné rozhodování ve vzdělávání dle potřeby a užitečnosti

- nejdůležitější je podpora individuálního zájmu a harmonického rozvoje osobnosti dítěte

- teoretik i realizátor ideje "volné školy" (bez osnov a učebních plánů, bez napomínání a trestů, s výběrem vyuč. předmětů podle zájmu žáků, s pobytem v přírodě, bezdomácích úkolů a pamětního učení apod.)

- požadavek maximální aktivizace žáků a rozvoj jejich tvořivosti --- stále inspirující

9. Vybrané pedagogické směry 20. století. Pedagogický reformismus. Školy pokusné a alternativní.

• 20. století je stoletím nebývalých proměn politických, ekonomických i kulturních

• Proběhly dvě světové války, čtyřicetiletá studená válka, mnoho lokálních konfliktů, revoluce.

• Vědecký a ekonomický rozvoj přinesl nové energetické zdroje, technologie, komunikace, ale také globalizaci světového hospodářství a nárůst ekologických problémů.

• Od počátku 20. století také narůstá požadavek nové výchovy, kt. by byla adekvátní novým podmínkám i potřebám jednotlivce i společnosti.

• Sílí kritika tradiční výchovy a školy a formulují se požadavky na moderní výchovu.

• Tradiční výchově se vytýkalo zvláště jednostranná orientace na učení a podcenění aktivity a tvořivosti, přemíra drilu a nátlaku, izolace školy od života, od rodiny i od kulturních institucí.

• Z této kritiky vyplynuly inovační záměry: změna celkové orientace výchovy a školy, komplexní rozvoj osobnosti v jednotě stánky intelektuální, emocionální a volní, posílit úlohy hry vedle tradičního učení a práce, zlepšit atmosféru ve škole,…

• Setkáváme se tak s celou řadou ped. směrů, kt. odrážejí různé filosofické přístupy. Všem jde o demokratické zaměření a pedagogický dialog.

*Pragmatická pedagogika

John Dewey (1859-1952)

• typické americké přístupy k výchově (už Franklin a Jefferson)

• spis Škola a společnost: cíl výchovy = příprava na život

• chce spojit školu se životem

• Dewey a jeho žáci vytvořili nový vyučovací systém tzv. projektové vyučování

• Projekt = komplexní pracovní úkol, při jehož řešení si žáci osvojují potřebné vědomosti a dovednosti

• Žáci pracují v dílně, v laboratoři, na školním pozemku, v kuchyni apod. V pracovním procesu pak žáci narážejí na obtíže a o jejich překonávání se musí poučit (v knihovně, muzeu,…). Na základě teoretického poučení pak praktický úkol dokončí. Jde tedy o nový vztah teorie a praxe.